Schyluje se k další akvizici? Midea potvrdila, že má zájem o Electrolux, který se však prý staví k obchodu rezervovaně
Už několik měsíců se v branži domácích spotřebičů spekuluje o možné akvizici švédského Electroluxu ze strany čínské firmy Midea. Zvěsti před pár dny sami Číňané potvrdili, přičemž vyšlo najevo i to, že Electrolux nebyl k nabídce zatím příliš vstřícný. Midea není přitom v jednoduché situaci – určitý odklon od dodávek velkých spotřebičů z čínských továren byl znatelný ještě před covidem, stejně jako postupný návrat výrobních kapacit do blízkosti koncových trhů. Zatímco další dva velcí čínští výrobci si výrobní kapacity u severoamerického i evropského trhu dávno koupili, včetně zavedených lokálních značek, Midea v tomto směru trochu zaspala. V boji o evropskou větev Whirlpoolu prohrála s tureckým Arçelikem, a pokud si chce zajistit silnou pozici a dobré zázemí na starém kontinentu, v podstatě jí nezbývá nic jiného než koupit Electrolux. Žádná další firma podobného formátu, kterou by Číňané mohli akvírovat, už totiž na trhu nezbyla.
V minulé dekádě jsme byli svědky postupného posilování výrobních kapacit v Turecku, později i v severní Africe, v Mexiku či některých zemích Jižní Ameriky. Velké firmy intenzivně pracovaly na zlepšování svého dodavatelského řetězce a jeho zjednodušení. Jinými slovy přiblížení se koncovým trhům. Navzdory těmto trendům období covidu odhalilo, že závislost na výrobních kapacitách v Číně byla i tak zbytečně velká – problémy nepřinesly pouze lockdowny, nýbrž i mnohonásobné zdražení lodní dopravy do Evropy a Ameriky trvající více než dva roky. Vozit pračky a lednice přes půl planety se zkrátka ukázalo jako příliš rizikové. V nedávné minulosti proto mnoho asijských tygrů a nejen jich, jmenovat můžeme určitě také turecký Arçelik, ještě zintenzivnilo posilování výroby v blízkosti Evropy. Jenom v posledních dvou letech jsme v SELLu psali mnohokrát o zahájení výstavby nových továren či přinejmenším rozšiřování výrobních linek v Rumunsku, Turecku, Egyptě a dalších zemích. Tradiční západní firmy už výrobní závody v Evropě a jejím okolí samozřejmě dávno mají a nadále je modernizují, či dokonce rozšiřují.
Midea promeškala zlatou dekádu akvizic. V globálním rozmachu ji zpomaluje její roztříštěnost
Přestože se již několikrát Midea prezentovala poměrně komplexně na veletrhu IFA, její evropská přítomnost není stejně silná jako v případě Haieru a Hisensu, tedy jejích přímých čínských konkurentů, kteří před několika lety koupili evropské výrobce včetně jejich značek a kompletních struktur. V podstatě tím okamžitě získali přístup ke zdejšímu trhu, aniž by museli složitě a zdlouhavě budovat lokální struktury a operovat výhradně se svými vlastními značkami, které byly pro evropské zákazníky neznámé. A i když se o nich snaží nyní povědomí zvětšit, nejsou na nich závislé.
Midea se již několikrát prezentovala se svými značkami na veletrhu IFA. Vedle samotné značky Midea je to například i Toshiba. Divizi domácích spotřebičů koupila od japonské firmy v roce 2016.
Midea dobu, kdy se na kontinentu nabízelo hned několik firem ke koupi, prováhala. Určitou roli v tom mohla sehrát její poměrně nepřehledná struktura s množstvím samostatně fungujících firem, které nemají sladěnou strategii. Jak jinak si vysvětlit situace, kdy čínští manažeři zastupující jednu z firem ze skupiny Midea nabízejí svému zdejšímu distributorovi i zboží, které ale produkuje někdo jiný ve skupině a má na našem trhu úplně jiného distributora. Nemluvě o tom, že konkrétně v Česku nemá Midea jako značka žádnou jednotnou komunikační a marketingovou strategii. Každý z distributorů pracuje se značkou sám. A celkem přirozeně do rozšiřování povědomí o ní neinvestuje. Celý trh víceméně očekává, že dříve či později Midea založí vlastní zastoupení. Pro dovozce jejího zboží, jako je K+B Progres, Alza a další, nemá investice do značky Midea žádný smysl. Že nějaké změny v jejích tuzemských aktivitách visí opravdu ve vzduchu, dokládá fakt, že má Midea od letošního jara svého prvního českého zaměstnance Luboše Filipa (interview zde), který do ní přešel ze společnosti FAST ČR.
Když se ale ještě vrátíme k akvizicím evropských firem, faktem je, že Midea už aktuálně nemá v Evropě koho koupit. Candy a Gorenje získali její přímí čínští konkurenti. Evropskou část firmy Whirlpool se jí nakonec koupit nepodařilo, byť patřila mezi nejdiskutovanější kandidáty. Důvody nejsou veřejně známy, ale trh spekuloval o tom, že ve výběru Arçeliku, coby strategického partnera firmy Whirlpool v Evropě, rozhodla politika. Pro americké nejvyšší politické kruhy bylo údajně nepřijatelné, aby v současné době silného napětí mezi Západem a Čínou koupila evropský byznys Whirlpoolu právě čínská firma. Pro Mideu to musela být každopádně tvrdá rána, protože z firem s dostatečně silnými značkami a výrobními kapacitami tak zbyl ke koupi jen Electrolux, který je coby čtyřka v rámci Evropy mnohem větším soustem, než byl Whirlpool. O BSH nemá smysl hovořit – není příliš realistické, aby lídra evropského trhu Číňané koupili.
Electrolux s Mideou úzce spolupracuje, mají i společný podnik
O možném akvírování Electroluxu Mideou se mluví na trhu delší dobu. Téma se na nějaký čas vytratilo v situaci, kdy vypadalo jako velmi pravděpodobné, že Midea koupí evropský byznys Whirlpoolu. Vzhledem k pozici amerického výrobce na starém kontinentu se navíc vše jevilo jako realističtější plán. A opomenout nemůžeme ani to, že Whirlpool strategického partnera začal aktivně hledat.
Electrolux ovšem nebyl nikdy zcela ze hry, a to i proto, že má s Mideou velmi blízké obchodní vztahy. V roce 2018 založili v Číně joint venture, jehož prostřednictvím uvedli na čínský trh prémiovou značku AEG. Velmi blízké komunikační kanály mezi oběma společnostmi jsou tak dávno nastaveny a jsou aktivní.
Přeroste Midea své někdejší chlebodárce?
Čínský výrobce, jehož vznik se datuje až do roku 1968, byl dlouhá desetiletí v sektoru domácích spotřebičů znám jako dvorní dodavatel západních firem, které si u něj objednávaly výrobu mnohých produktů, jež posléze prodávaly pod svými vlastními značkami. Midea se tak dlouhé roky učila vyrábět kvalitní spotřebiče, přičemž získala přístup k rozličným technologiím a výrobním postupům. V podstatě tak mohla později vzít to nejlepší od různých značek a využít veškeré know-how při výrobě spotřebičů pod vlastním jménem. Přesvědčit se o tom mohli profesionálové z branže před pár lety i na zmíněném veletrhu IFA, kde byla spousta produktů včetně vestavných spotřebičů Midea k vidění. Rozhodně nešlo o žádné laciné nebo méně kvalitní výrobky. Západní značky si tak samy postupně vytvořily v čínské Midei rovnocenného soupeře.
Proč musí Midea koupit Electrolux a proč mohou dělat Švédové drahoty?
Pro Mideu není podle nás koupě Electroluxu svobodným rozhodnutím, ale holou nutností, pokud chce být rovnocenným konkurentem jak tradičním hráčům, tak se vyrovnat svým domácím konkurentům Haier a Hisense, kteří mají v Evropě několikaletý náskok. Budovat zastoupení a strukturu od nuly, prosazovat své vlastní Evropanům neznámé značky je běh na dlouhou trať, navíc v delším horizontu mnohem nákladnější a náročnější běh, než je koupě firmy s vybudovaným zázemím a lokálně zavedenými značkami. Pokud chce Midea začít hrát v Evropě první ligu, musí se s Electroluxem dohodnout. V opačném případě může se svými plány expanze na západní trhy narazit.
Ve Stockholmu si musejí být situace velmi dobře vědomi, a tak zprávy o chladnější reakci na nabídku nejsou překvapivé. Může jít o pouhou komunikační hru a snahu zajistit si mnohem lepší podmínky obchodu. S ohledem na situaci je Electrolux v jednoznačně silnější vyjednávací pozici, než byly před lety například Candy nebo Gorenje. Tehdy bylo v Evropě ke koupi více firem a čínští zájemci nebyli pod žádným velkým tlakem. Mohli vést jednání s více subjekty najednou. To je však dávno minulostí a Electrolux toho může využít ve svůj prospěch, a prospěch svých akcionářů.
Zatímco Midea v Evropě investuje například do výroby tepelných čerpadel, v segmentu spotřebičů zatím žádný jasný tah na branku nepředvedla. Naproti tomu její konkurenti Haier a Hisense již před lety koupili zavedené evropské výroby a jejich značky. Současně dále rozšiřují výrobu. Fotka z naší loňské návštěvy nově otevřené rumunské továrny Haier.
Co by mohla akvizice znamenat pro Electrolux?
Při analyzování potenciálního obchodu roku, který by nejspíš zastínil i v lednu ohlášené joint venture „Beko-Whirlpool“, je potřeba se zamyslet nad tím, co by přinesl Electroluxu. Přestože jsme řekli, že je dle našeho názoru švédská firma v lepší vyjednávací pozici, rozhodně to neznamená, že by pro ni nebyly čínské peníze zásadní. Stačí se podívat na její celé roky upadající divizi malých domácích spotřebičů nebo jen na mapu Evropy. Je třeba mít na paměti, že pozice, kterou ještě do loňska Electrolux držel v Česku a na Slovensku, byla v rámci Evropy výjimečná. Pro Electrolux by proto příliv čínský investic mohl znamenat obrovský impuls pro další rozvoj jak na našem kontinentu, tak mimo něj. BSH by tak vedle dravého Haieru, ambiciózního Hisensu, nového tandemu „Beko-Whirlpool“ a nepolevujících Korejců vznikl další o poznání silnější konkurent, než kterým je současný Electrolux sám o sobě.
Electrolux pokračuje v optimalizaci své evropské produkce. Zatímco v italské Suseganě firma investovala poměrně nedávno 130 milionů eur, aby v továrně na vestavné lednice nasadila výrobní prvky průmyslu 4.0, v maďarské Nyíregyháze (foto) se chystá produkci chlazení na začátku roku 2024 zastavit.
Lubor Jarkovský
