Basic HTML Version
45
Sell • Březen 2013 • 45
týmu a technického i prostorového záze-
mí. Potřeba zakázek úspěšného ateliéru
si vynutila založení vlastní stavební fir-
my, která garantuje kompletaci a insta-
laci projektů.
A jakým způsobem vlastně takové velké
dílo vzniká? „Tvorba začíná prvotním ná-
padem a přemýšlením o prostoru, kam
mají být sochy umístěny; pak následují
skici a náčrtky a nikdy nekončící debaty
o možných řešeních. S manželem jsme
oba do práce tak ponořeni, že ani neví-
me, která myšlenka je ve výsledku moje
a která jeho, a ani to nijak zvlášť neře-
šíme. 3D vizualizace, následují modely
a nosné konstrukce, na které se pak
nanáší velké množství keramické hlíny
– to jsou další fáze tvůrčího procesu.
Sochy modelujeme většinou vcelku
a rozřezáváme je na menší stavební díly.
Po vysušení a vypálení v peci, glazování
a opětovném výpalu seskládáme plas-
tiku dohromady,“ popisuje začátek pro-
cesu Alexandra Koláčková a dále pokra-
čuje její manžel: „Vnitřek velkých plastik
se vyztuží betonovou směsí a železnou
armaturou podle statické studie. Pro
výrobu používáme speciálně upravenou
keramickou šamotovou hlínu a stan-
dardně stejný postup i ověřený spojovací
materiál, abychom mohli garantovat po-
žadavky investora na odolnost a trvanli-
vost artefaktů ve
venkovním pro-
středí. Poznatky
tradičního kera-
mického řemesla
dále doplňujeme
o vlastní postupy
práce. Hledáme
stále nové a nové
výrazové i tech-
nické možnosti.
Dalo by se říci, že
hledání a hra se
neodráží jen ve
výtvarném výrazu velkých hraček, ale
jsou vlastně všudypřítomné ve všech fá-
zích tvorby našeho ateliéru.“
Brány torii: Námět velkých keramických
bran byl inspirován celkovým japonským
konceptem nového parku, tak jak jej na-
vrhl West 8 Urban Design & Landscape
Architecture. Sochařka přetransformo-
vala svým charakteristickým způsobem
tradiční prvek japonské architektury
– brány torii, které se stavěly v historii
před vstupy do šintoistických chrámů,
jež svou filozofií měly velmi blízko k pří-
rodě. Tyto novodobé brány tvoří vstup
do parku, představujícího oázu přírody
v zastavěné městské části.
Výtvarný projekt v nizozemském Nij-
megenu. Jedná se o velkou venkovní
lavici, umístěnou v komplexu Thermion
před moderním polyfunkčním zdravot-
ním střediskem, přebudovaným ze staré
továrny Philips. Součástí komplexu je
i park, ke kterému směřuje autorčino
keramické sezení. Zároveň lavice oddělí
prostor pro venkovní zahrádku budoucí
restaurace. Přebudování technické pa-
mátky na moderní objekt sloužící míst-
ním obyvatelům je součástí rozsáhlého
a velkorysého urbanistického projektu
města Nijmegenu, kde kromě obytných
domů pro 40 tisíc lidí vzniká současně
i celá infrastruktura a systém nových
mostů a regulačních opatření proti roz-
vodňování řeky Waalu (rameno Rýna).
Vlastimil Růžička
Alexandra Koláčková
Poprvé se dostala k práci s hlínou v keramickém ateli-
éru na vysoké škole.
S Jiřím Koláčkem založila v roce 1989 keramickou
dílnu, která se postupně stává uměleckým ateliérem.
V posledních 15 letech se zabývají hlavně výtvarnými
projekty řešení veřejného prostoru, občas i zakázkami
soukromých investorů. Ateliér sídlí v objektu původní
továrny v Janově nad Nisou v Jizerských horách.
DESIGN