SELL: Říjen 2018

55 Sell • Říjen 2018 • 55 SOUVISLOSTI kosti trhu, zpětně odebíraného množství, přímých a nepřímých nákladů na zpětně odebíraná elektrozařízení, životního cyk- lu spotřebičů, a to v členění na typ a veli- kost elektrozařízení. Přímé a nepřímé náklady Přímé náklady souvisí se zajištěním zpětného odběru – vynakládáme je na sběrné prostředky, vybavení a zabezpe- čení sběrných míst, odměny sběrným místům, náklady na logistiku, zpracová- ní, využití a odstranění materiálů vznik- lých zpracováním. Výše příspěvku tedy zohledňuje, jak je spotřebič náročný na sběr, na přepravu a na zpracování. Proto se výše příspěvku liší. V přímých nákladech se také projevuje poptávka po jednotlivých druzích materi- álů, kde jsou kolektivní systémy v přímém konkurenčním boji o spotřebiče s výkup- nami surovin. Obecně platí, že čím je ve spotřebiči větší podíl kovů, tím je zajíma- vější pro výkup. A samozřejmě opačně – pokud spotřebič obsahuje převážně plasty, nemají o ně výkupny zájem a rády je pře- nechají KS. Mezi nepřímé patří náklady na infor- movanost, audity výrobců a zpracovatelů, informační systém a ty související s fun- gováním firmy – nájem, energie, mzdy. Tyto nepřímé náklady jsou rozdělovány podle hmotnosti zpětně odebraných elek- trozařízení a podle jednotlivých finanč- ních skupin. Existují čtyři „kapsy“ Existují čtyři základní „kapsy“, do kte- rých peníze plynou a ze kterých jsou následně čerpány. První z nich je pří- spěvek na historická elektrozařízení určená pro použití v domácnosti uve- dená na trh před 13. 8. 2005 (odděle- ně uváděný po dobu osmi až deseti let při prodeji nových elektrozařízení). O náklady na historická elektrozaří- zení mají povinnost se postarat všichni výrobci podle podílu na trhu. Jedná se o retroaktivní povinnost, kterou evrop- ská legislativa v roce 2005 zavedla i v ČR. O hospodaření s těmito vybranými pří- spěvky každoročně ministerstvo infor- mujeme. Příspěvek na nová elektrozařízení – uvedená na trh po 13. 8. 2005 – je druhou „kapsou“. Třetí z nich je tzv. průtočná, do které se sype až podle toho, jestli vznikne náklad. Jedná se o příspěvek na historické „profizařízení“, které bylo uvedeno na trh před rozhodným dnem 13. 8. 2005. V pří- padě, že je vyměněno kus za kus za nové, hradí výrobce náklady spojené se sběrem a zpracováním toho starého. Poslední z „kapes“ je příspěvek na nové (uvedené na trh po 13. 8. 2005) „profizařízení“. V rámci těchto kapes je elektrozaříze- ní dále členěno na tzv. finanční skupiny, které zohledňují nákladovost jednotlivých druhů elektrozařízení. Nejdražší jsou spotřebiče, které mají největší negativní dopad na životní prostředí, tj. chladnič- ky, televize a zářivky, levnější jsou potom ostatní elektrozařízení. Křížové financování podle platného zákona tedy není možné minimálně pro příspěvky vybírané na historická elektro- zařízení. Plní výrobci své povinnosti? Pro všechny kolektivní systémy každo- pádně platí povinnosti stanovené zákonem výrobcům – informovat, vytvořit sběrnou síť v minimálním rozsahu stanoveném zá- konem (tedy v obcích a městských částech nad 2000 obyvatel), zajistit zpětný odběr, zpracovat elektroodpad postupem stano- veným vyhláškou a zajistit materiálové využití ve stanoveném rozsahu. A v posledním bodě je kámen úrazu Informace o využití získává KS od zpra- covatele. Přestože to zpracovateli ukládá i zákon, zpravidla KS ukládá zpracovateli povinnost dodržet stanovené kvóty vyu- žití i smluvně. A tady více než jinde platí – důvěřuj, ale prověřuj. Zavedené každo- roční batch testy postupu a výstupů zpra- cování u jednotlivých zpracovatelů a pře- devším následný systém ověřování toku materiálů nám ukazují propastný rozdíl mezi požadovaným postupem demontá- že a zpracování ve šrédru, byť s vyjmutím částí spotřebičů. Samotné zpracování ve šrédru je samo- zřejmě podstatně levnější a výnos z prode- je materiálů i po odečtení skládkovného je opravdu větší než úmorná ruční demontáž na 30 materiálových položek. Ale je tím plněna i jedna ze zásadních zákonných povinností výrobců? Výsledek je také od- povědí na otázku negativního a pozitivní- ho elektroodpadu. Tereza Ulverová Ruční demontáž – průmyslový zpraco- vatel elektroodpadu Ruční demontáž – chráněná dílna Mletí ve šrédru s předzpracováním (vyjmutí motoru, kabeláže) Plná recyklace (čisté kovové frakce a be- ton – počítáno jako 100% recyklace) 88,76 % 88,93 % 62,09 % Částečná recyklace (kabely, tištěné spo- je – počítáno jako 30% recyklace) 0,19 % 0,16 % 0,89 % Energetické využití 0,00 % 0,00 % 5,93 % Odpad (skládkování = žádné využití) 11,05 % 10,92 % 31,08 % Tabulka 2: Srovnání dosažení zákonem stanovené kvóty využití a recyklace podle způsobu zpracování velkých spotřebičů (vyjma chlazení)