SELL: 02 / 2020

V POLOVINĚ BŘEZNA JAKO BY PŘESTAL EXISTOVAT GRAVITAČNÍ ZÁKON. NEOCHVĚJNÁ LOGIKA, ŽE JABLKO PADÁ VŽDY K ZEMI, UŽ NEPLATÍ… NEBO ANO? VĚTŠINA Z NÁS NADÁLE ONĚMĚLE ZÍRÁ, CO ŽE SE TO VLASTNĚ DĚJE. KORONAVIRUS MĚNÍ CELÝ GLOBALIZOVANÝ SVĚT A DO LETOŠNÍHO BŘEZNA BĚŽNÉ SOUČÁSTI NAŠICH ŽIVOTŮ, JAKO JSOU SVOBODA POHYBU, BOMBARDINO NA ALPSKÝCH SVAZÍCH ČI STUDENÁ PLZEŇ V KRUHU PŘÁTEL, JSOU FUČ. A NEJEN TY, BĚHEM NĚKOLIKA DNŮ SE ZMĚNIL I BYZNYS. ZRCADLO 60 60 • S ell • 1/2020 Vstříc nové realitě s rozumem v hrsti Digitální transformace měla trvat roky, řada firem chtěla pomalu imple- mentovat digitální platformy a systémy. V korporátech, ve školách i na úřa- dech by se nepochybně konala ještě spousta nekonečných porad o tom, zda posunout v novém programu položku XY o dva řádky nahoru, nebo ji ne- chat tam, kde je nyní. Místo toho proběhla digitalizace školství během dvou týdnů, Čupr připojil „offline“ obchody k e-commerce v podobně rekordním čase a tak bych mohl pokračovat dál. Samozřejmě není nic z toho dokonalé a překotný vývoj vygeneroval dočasná řešení, která bude potřeba po odezně- ní epidemie upravit a vylepšit. Návrat zpět k tomu, co bylo, už však možný není. Současná situace jednoznačně ukázala, že spousta „nemožných“ věcí až tak nemožných není. Facka aroganci Přestože bylo na trhu loni cítit určité ochlazení a letošní rok i bez korona- viru by určitě nepatřil mezi ty nejzářivější, vyhlídky špatné nebyly. Tučné roky nám daly zapomenout na krizi ze začátku desetiletí. Bezlimitní pole- tování po planetě za ceny začínající na stokorunách, honba za tím, mít a za- žít víc, se zdály ve vyspělém světě pomalu jako základní lidské právo. Při- znejme si to, velkou část naší společnosti pálilo dobré bydlo. Firmy utrácely hory peněz za imageovou televizní reklamu, která u domácích spotřebičů vždy přichází, až když je trh rozpálený do běla. Pro mě osobně symbolizují vrchol určité ztráty pokory i soudnosti spoře oděné Mašlíkové a jiné, které dostávaly tučné honoráře, aby fotily na Instagram laciné obrázky se zub- ními kartáčky nebo žehličkami. Byli jsme na vrcholu sinusoidy jako v roce 2007, kdy se také rozhazovaly statisíce a miliony za úplné nesmysly. Ne že by se mi tehdy okázalé novinářské akce s lanýžovými menu nelíbily, to bych lhal. Ale jako manažer a podnikatel na celou věc hledím i z druhé strany. A po divokém večírku vždy přichází kocovina. Tentokrát silnější, než kdo pamatuje. Brave New World V půlce března smetl koronavirus ze stolu většinu toho, co jsme měli letos v osobním i profesním životě v plánu. Nejde o „pouhou“ ekonomickou kri- zi nebo recesi, která bude beze vších pochybností následovat. Koronavirus mění a změní některé základní kameny byznysu. Výrobní exodus z Číny za- počala Trumpova politika a následující epidemie ho ještě urychluje – zatím ne u domácích spotřebičů, ale v IT a telekomunikacích už reálně probíhá. Dodavatelský řetězec za humny, byť za cenu vyšších nákladů, se rázem jeví mnohem bezpečnější volbou. Logistika totiž kvůli epidemii vázne, vývoj je zpomalen nebo zastaven, výrobní linky na celé týdny utichají. A lidé s ka- ždým dalším dnem chudnou, u nás i všude ve světě. Amerika pod vedením člověka, jehož každé vystoupení ke koronaviru působí stejně surreálně jako scény z filmů Davida Lynche, kde celou dobu vůbec nevíte, co se vlastně děje, hlásí milionové nárůsty nezaměstnaných. Bude to prý nejhorší krize od Velké deprese před 90 lety. USA ale měly být podle slov svého kormi- delníka přece „perfektně připraveny“. Nebyly. A nebyla ani Čína, která na začátku epidemie naprosto selhala. Nejspíš nám i lže, Irán i Rakeťák ze Se- verní Koreje jakbysmet. Současná krize není jen takovým klasickým kých- nutím, jakých tu bylo za posledních sto let mnoho. Je něčím, co výrazně urychlí nástup robotizace, digitalizace, přinese velmi pravděpodobně ještě větší monitoring populace, modifikuje nákupní zvyklosti, způsob konzu- mace obsahu a v neposlední řadě výrobu… jde z toho hlava kolem. Ale pozor! Pokud si v tomto vydání mohu dovolit jeden jediný apel, řeknu pouze to, abychom nepodléhali uprostřed probíhající větrné smršti přílišné dramatizaci a iracionalitě. Planeta je nadále kulatá, slunce vychází, a když někomu odejde pračka do věčných lovišť, bude potřebovat novou. Spousta věcí bude nyní jiných, o tom není pochyb. Celý svět se změní, nikoliv však lidé. A jablko, jablko pořád padá a budete padat ze stromu na zem. Lubor Jarkovský