SELL: 03 / 2020

poslední týdny se stále větší fascinací sleduji prognózy a vize, podle kterých prý teď bude vše úplně jinak. „Starý svět“ je podle leckoho minulostí a do února platící pořádky jsou fuč. Opravdu? Samozřejmě že se svět, jaký tu byl v roce 2019, nevrátí. Jednoduše proto, že už máme rok 2020 a za půl roku přijde rok 2021… Koronavirus nezastavil čas ani nezměnil jeho tok. Je pouhou součástí jeho neustávajícího běhu. Vše se mění a vyvíjí. Občas do tohoto procesu výrazněji zasáhnou určité lokální či globální události, ovlivní ho, ale že by měl COVID-19 vymazat základní kameny, na nichž stojí lid- ská společnost, včetně takových drobností, jako jsou návštěvy koncertů nebo kin, to je přece absurdní. Už jen to, že se o těchto věcech debatuje, popravdě řečeno nechápu. Koronavirus není žádná metla lidstva. Morové epidemie měly ve středověku na svědomí klidně čtvrtinu populace. Nemoci se sice tehdy ne- mohly šířit tak rychle jako dnes, přesto je už zřejmé, že COVID-19 nemá smrtnost v desítkách procent, a doposud uveřejněné informace z vědeckých kruhů stále častěji potvrzují, že převážně ohrožuje pouze menší část populace. Tím se nesnažím ani v nejmenším naznačit, že bychom měli starší a oslabené je- dince hodit přes palubu. Spíš mi jde o to, že je můžeme chránit, aniž bychom ve jménu strachu nadobro zavřeli kina, divadla a koncertní sály. V delším výhledu není pro většinu drastických opatření důvod. Copak po dřívějších epidemiích a pandemiích zůstala na každém rohu lahvička dezinfekce a celá spo- lečnost nosila v dalších letech roušky? Ani v Asii, kde se stala ochrana úst a nosu celkem běžnou, je po odeznění epidemií SARS a MERS nenosili úplně všichni. Při mé loňské návštěvě Japonska spousta lidí na ulicích žádné roušky neměla, protože zkrátka nebyl velký důvod je nosit. Opět chci zdůraznit, nejsem proti opatrnosti a ohleduplnosti. Jen musí být vše racionální a smysluplné, postavené na vědecky ově- řených zjištěních. Jednoduše řečeno na faktech. Nikoliv pocitech a náladách, a už vůbec ne na strachu, který lze snadno zneužít k ovládání lidí a potírání základních demokratických principů. Paradoxní je, že ještě nedávná, už asi nesmyslná a vší logice odporující povinnost mít roušku i na prázdné ulici vyvo- lávala mnoho negativních reakcí. Rouška začala být některými odpůrci protikoronavirových opatření prezentována jako totalitní symbol. To je extrém na druhém konci spektra, který mi hlava taky nebere. Jako by se jedni nechali pohltit koronavirovým dramatem a udělali si z něj svůj osobní hollywoodský spektákl, zatímco druzí i přes dění v Itálii, Španělsku a hlavně USA nadále celou věc považovali za pouhou „chřipečku“. Pevně doufám, že se začneme již brzy dozvídat nikoliv jen názory a domněnky vědců, nýbrž fakta a teprve podle nich se začnou přijímat určitá dlouhodobá opatření s cílem omezit šíření nemoci. Taková opatření, aby světová ekonomika mohla dýchat a rizikové skupiny byly dostatečně chráněny. Aby skončil ten chaos, v němž všichni poslední zhruba tři měsíce žijeme. VÁ Ž ENÍ Č TENÁ Ř I, Lubor Jarkovský šéfredaktor