SELL: 06 / 2020

ZRCADLO 46 46 • Sell • 6/2020 Letošní sezona veletrhů byla kratší, než si kdokoliv z nás zkraje roku vůbec dokázal představit. Já jsem se stihl v lednu ještě vydat na tradiční americký CES a maďarští kolegové na svou domácí Kitchen Show. Tím v podstatě celá letošní prezentační paráda skončila. Nekonaly se ani žádné jarní vele­ trhy, nedávná akce K+B byla s minimální účastí firem a ve znamení velkých omezení a další podzimní kontraktace se nám se zářijovým nárůstem naka­ žených vzdálily natolik, že si nedokážu představit, že by se některá konala. HP Tronic tu svou už stejně dávno zrušil a ve FASTu by sice svůj tradiční veletrh rádi uspořádali, jenže to nevypadá reálně. Záblesk světla ve velké tmě IFA 2020 pro mě byla v pracovní sféře během jara a léta takovým majákem světla, k němuž jsem se upínal. Bohužel přání bylo otcem myšlenky. Ohláše­ né tiskové konference spousty firem a silná komunikace ze strany pořadatelů na sociálních sítích ve mně vytvořily pocit, že IFA bude skromnější, menší a bez účasti veřejnosti, ale rozhodně ne bez fyzické přítomnosti produktů. Pár týdnů před samotnou akcí navíc začaly některé firmy z účasti couvat. De’Longhi dokonce jen několik dnů předtím, než se berlínské dostaveníč­ ko konalo. Budiž. Důvod firmy byl poměrně logický – nechtěla se účast­ nit převážně virtuální tiskovky bez pořádné prezentace nových produktů. Že Italové nepřijeli, chápu a nemůžu jim to zazlívat. Ti, kdo už na pódium Messe Berlin přišli, většinou žádné produkty nedo­ vezli. BSH, LG ani Miele nevybalily ani jeden spotřebič! Kdybych tiskovku sledoval z domova po síti, vyšlo by to úplně nastejno. Jejich účast na IFA moc nechápu. Těch pár stovek novinářů a profesionálů z oboru si zasloužilo vidět nejdůležitější novinky na vlastní oči. A ne že by to nešlo, Haier na pódiu klíčové výrobky ukázal. Fyzický produkt vyžaduje fyzickou prezentaci Z předchozí textu je, myslím, evidentní, že má očekávání, jak mě IFA nabije pozitivní energií, nebyla úplně naplněna. Samozřejmě jsem byl smířen s tím, že letos velké zkoumání stovek novinek a podnětné rozhovory s desítkami lidí IFA nenabídne. Místo tradičního piva u řeky nebo příjemných večeří s některými zástupci značek, které se staly na IFA jakousi naší tradicí, jsem jen bloumal napůl chcíplým městem a naprosto chcíplým výstavištěm. Koro­ navirus připravil IFA zcela o její glanc, živost, energii… Celá tato zkušenost mě každopádně přesvědčila o tom, že navzdo­ ry dalšímu umocnění síly digitálu nejsou virtuální konference, tiskovky a školení žádným všelékem. Jsou z nouze ctností. Koncovému zákazníkovi může pár obrázků, video a nějaká slušně napsaná recenze k nákupu stačit. Profesionálovi z oboru nikoliv. Pokud nevidí detaily dílenského zpracování a výrobek si takříkajíc neosahá, těžko může na základě streamovaného videa o produktu do hloubky hovořit nebo psát. Nehledě na to, že při osobním rozhovoru s produktovým manažerem nebo školitelem z debaty vzejdou vět­ šinou zajímavá zjištění a nebo kontext. Závěr IFA v pozitivním duchu Když se ještě vrátím v myšlenkách do Berlína, jehož standardní veletržní formát branže potřebuje a nesmí o něj v žádném případě přijít, přece je­ nom jsem odtamtud neodjížděl úplně sklíčený. Jens Heithecker, šéf IFA, měl totiž v úplném závěru na fotbalovém stadionu, kam byli zástupci médií a partneři IFA pozváni na první větší fotbalové utkání v Německu za účas­ ti diváků, poměrně inspirativní proslov. Řeč byla o obrovském úsilí, kte­ ré musel celý jeho tým vyvinout, aby se letošní ročník vůbec mohl konat, a že s podobným úsilím budou pokračovat dál, abychom se příští rok v září, snad již na opravdovém veletrhu, mohli všichni potkat. Doufejme. Jak už jsem psal nedávno na LinkedIn, byznys bez osobních setkání, dobrého jídla, posezení a přímé interakce mezi lidmi je byznysem bez duše. Lubor Jarkovský Berlínská koronavirální deprese UŽ OD JARNÍCH KARANTÉNNÍCH TÝDNŮ, KDY BYLO OZNÁMENO, ŽE IFA 2020 NAKONEC BUDE, JSEM SE NA TRADIČNÍ VÝLET DO BERLÍNA TĚŠIL. LETOS OPRAVDU JAKO MALÝ KLUK, PROTOŽE MENŠÍ FREKVENCE SETKÁVÁNÍ S LIDMI Z BRANŽE I ZRUŠENÁ EUROCUCINA VE MNĚ STEJNĚ JAKO ASI V KAŽDÉM Z NÁS ZANECHALY URČITÝ SOCIÁLNÍ DEFICIT. O TO DRSNĚJŠÍ BYL STŘET S BERLÍNSKOU REALITOU. IFA BYLA JINÁ. BYLA NATOLIK JINÁ, AŽ JSEM NA VYPRÁZDNĚNÉM A TICHÉM BERLÍNSKÉM VÝSTAVIŠTI CHVÍLEMI PODLEHL TÍSNIVÝM POCITŮM BEZÚTĚŠNÉ SAMOTY. JEŠTĚ PŘED ROKEM NEPŘEDSTAVITELNÁ VĚC.