SELL: 02 / 2021

Lubor Jarkovský ZRCADLO 73 netu ale dokázaly tyto výpadky minimálně zčásti kompenzovat. Čím menší a méně významný v celorepublikovém nebo i regio­ nálním měřítku prodejce je, tím víc ho pandemie postihla. Nyní trochu zobecňuji, ale v širším pohledu na český trh tomu tak je. Velcí posílili, zatímco malí spíš oslabili. Psychologie zákazníků je zde nekompromisní – v krizi nakupujeme primárně u firem, o jejichž stabilitě a odolnosti nepochybujeme. Trh se už loni na jaře rozdělil na ty, kteří doufali, že bude krize rychle zažehnána, a ty, kteří nevsadili vše na naději doufajíce v zázrak. Retail přesto ukázal loni v květnu a v létě a znovu před Váno­ cemi, že lidé rozhodně nechtějí jen sedět doma a klikat věci na počítači nebo displeji telefonu. Přestože internetové prodeje i po skončení pandemie zůstanou vyšší, je evidentní, že spousta fi­ rem na fyzickou prezentaci produktů nezanevřela. Stačí se podí­ vat na nově „otevřené“ showroomy, kuchyňská studia, obchody, investice řetězců do modernizace prodejen, které jim pandemie umožnila. Vždyť i internetoví velikáni přidávají další výdejny a leckteré stávající vylepšili. Hlad po nákupech mimo domov bude po opětovném otevření obchodů nepochybně velký. Digi­ talizace a silnější internetová přítomnost jim v dalším rozvoji jen prospěla. Synergie, jak má být. Avē, Imperātor Alzák V kontextu s předchozí částí nelze vynechat absolutního vítěze pandemie, jímž se stala Alza. Její schopnost reagovat a urychle­ ně přeskakovat překážky je skutečně obdivuhodná. Alza je vlast­ ně takový podnikatelský oxymóron – dokáže reagovat a přizpů­ sobovat se změnám na trhu jako menší přímočaře řízená firma, přitom je svou strukturou a velikostí vlastně už korporátem. Druhou stranou mince je pozice Alzy, o níž už jsem psal v minulém vydání. Tlak na obchodní partnery je z její strany často podle mých informací až neúnosný. Kdekdo v branži se cítí být hnán do kouta, někdo dokonce hovoří o tom, že v Alze vlastně není jeho firma v zisku. Výjimkou nejsou situace, kdy zástupce dodavatele čeká několik týdnů na slibovanou smlouvu, aby ji potom dostal do e-mailu někdy v nočních hodinách s tím, že je potřeba ji druhý den do oběda podepsat. To nepůsobí jako jednání obchodních partnerů, nýbrž jako přístup impéria k jeho vazalům. Alza si zaslouží uznání a smekám před jejími úspěchy včetně těch, kterých dosáhla loni v bezprecedentní situaci. Na druhou stranu je potřeba informovat i o stinných stránkách jejího obrov­ ského růstu. V tomto ohledu česká média zcela selhávají, proto­ že se o Alze píše hlavně oslavně v kontextu s rekordními tržbami a jejími úspěchy. Lokální veletrhy – vstane pták Fénix z popela? Už několik let před pandemií výrobci a distributoři lamentovali nad „povinnou“ účastí na velkoobchodních veletrzích. Osobně jsem nepotkal v posledních pěti letech snad jediného člověka v branži, který by nechtěl z veletrhů vycouvat. I když jsem je chápal, protože byznysový přínos těchto akcí byl dlouhodobě diskutabilní, já sám jsem na kontraktace jezdil rád. Byla to skvě­ lá příležitost pro celou branži se potkat, vyměnit si názory a ro­ zebrat situaci na trhu. Veletrhy každopádně nebudou ani letos na jaře. A zda se po­ daří nějaký zorganizovat na podzim, si nedovoluje v situaci, kdy nevíme, co bude příští týden, nikdo odhadovat. Osobně jsem k jejich konání spíše skeptický – a to jak kvůli složitější organi­ zaci akce i po proočkování populace, tak kvůli neochotě značek do akce investovat. Sám ovšem doufám, že alespoň jeden veletrh proběhne. A když ne letos, tak snad příští rok. Když home office už leze na mozek Kapitolu samu pro sebe tvoří ještě „home officy“. Na zákla­ dě desítek telefonátů, které jsem jenom za poslední měsíc měl s rozličnými zástupci firem úzce spolupracujících na projektu SELLu, už většinu z nich doma pracovat nebaví a nad situací jadrně lamentují. Část jde ale v jisté „koronavirální beznaději“ ještě dál, protože porušuje nebo obchází firemní nařízení a do práce chodí. Dokonce vím o jednom případu z branže, který loni kancelář navštěvoval v nočních hodinách mimo pracovní dobu, aby se vyhnul přebujelé byrokracii potřebné k oficiální návštěvě prostor firmy. Idea, že v době postcovidové budou všichni vese­ le pracovat z domova a budou kypět štěstím, je naprosto lichá. Lidé se potřebují potkávat, týmy jednat i jinak než v Teamsech, nehledě na to, že koronavirová izolace a jistá desocializace spo­ lečnosti v dlouhodobém hledisku lidem spíš nesvědčí. Home office bude častější a měl by být konečně nějak legislativně ošet­ řen, protože zákonná povinnost docházet do zaměstnání a trávit v něm 8 hodin je v mnoha profesích nesmyslný přežitek… Co říct na závěr? Snad jediné – doufám, že za dalších 12 měsíců tady nenajdete podobný text. Sell • Květen 2016 • 73 Sell • 2/ 21