61 Sell • 9/2022 • 61 INTERVIEW • ROMAN TVRZNÍK • ELKTROWIN Legislativa nám říká, že musíme vynaložit minimálně 2 % našich ročních nákladů na informovanost populace. Pro nás to není žádná novinka, protože my se této činnosti věnujeme od našeho vzniku v roce 2005. Mezi nejznámější patří naše programy jako Recyklohraní nebo Recyklujte s hasiči. Organizujeme i různé akce s obcemi a kraji. V této oblasti nám tedy nový zákon nepřinesl žádnou novou výzvu. Nutnost osvěty si uvědomujeme a věnujeme se jí. Zvýšila nová legislativa nároky na vaše financování? Všechny kolektivní systémy musí vytvořit rezervu ve výši 50 % nákladů předchozího roku. Tato rezerva musí být uložena na vázaný účet. Naše činnost je závislá na vývoji cen surovin a je nutné být připraven na potenciální výkyvy na trhu. Stačí se podívat do nedávné minulosti. Od poloviny roku 2021 do poloviny letošního roku byly opravdu nadstandardní ceny kovů, takže se nám hospodářsky dařilo velmi dobře. I kvůli inflaci na nás ovšem vyvíjejí větší tlak zpracovatelé, dopravci i sběrná místa, takže nám v letošním roce stouply náklady. V příštím roce v této oblasti už nečekám změnu. Výše recyklačních příspěvků, které hradí výrobci, naproti tomu zůstane beze změn i pro rok 2023. Zvýšené prodeje elektroniky v době pandemie musely vést i ke sběru většího množství elektroodpadu, protože lidé odevzdávali staré výrobky při přebírání nových. Jak se poslední dva až tři roky zpětný odběr vyvíjel? V roce 2020 jsme sebrali 49 tisíc tun, zatímco v následujícím roce už 53,5 tun. Letošek by se měl pohybovat opět na úrovni loňska. Celkově patří Česká republika v EU mezi úspěšnější státy, protože sbíráme nějakých 50 % z průměru hmotnosti nových produktů uvedených na trh za poslední tři roky. Nejúspěšnější státy dosahují cca 55 %, ale najdou se i takové, které seberou pouhých 35 %. Posledně jste zmiňoval i téma takzvané ekomodulace, která by měla určit výši příspěvků na základě dopadu produktu na životní prostředí. Došlo v této věci k nějakému posunu? Možná by bylo vhodné zmínit, kde se vůbec myšlenka ekomodulace zrodila. Komoditou, kvůli které vznikla, byly původně obaly. Motivem byla snaha donutit výrobce zejména potravinářských obalů používat jednoduché obaly na úkor tzv. kompozitních obalů. Ty se skládají z několika různých materiálů, což znesnadňuje a v některých případech úplně znemožňuje recyklaci. Zde bych ekomodulaci pochopil, protože časový úsek mezi výrobou a odložením obalu spotřebitelem je v řádu maximálně měsíců, spíše dnů či týdnů. Proto u ekomodulace elektrozařízení vidím jako největší problém to, že by se nyní měly korigovat příspěvky pro výrobky, které se budou zpracovávat až za velmi dlouhou dobu. Velký domácí spotřebič slouží zpravidla deset let. My ale v tuto chvíli nevíme, jaké budou za deset let technologie. Zda se zlepší natolik, aby se výrazně zlepšilo i zpracování elektroodpadu. Ze všech studií prováděných jak na úrovni WEEE fóra, tak i v jednotlivých zemích vychází ekomodulace jako hodně drahý nesmysl. Navíc se do značné míry překrývá s již platným ekodesignem. Jenom kontrolovat ekomodulaci by znamenalo vytvořit obrovský aparát. Například u obalů se příspěvky pro příští rok znásobily, a to i přesto, že výrobci elektrozařízení používají jednosložkové a dobře recyklovatelné materiály. Současně se vede debata o aktuální odpadové legislativě a jejích případných úpravách. Co by se mělo podle vás do budoucna změnit? Od letošního října je na úrovni EU otevřená diskuse o změnách, které jednotlivé zájmové skupiny navrhují udělat v aktuální direktivě přijaté už v roce 2012. Následně bude další rok probíhat diskuse ve výborech v europarlamentu a v roce 2025 by mohla nová direktiva vyjít. Jednotlivé státy pak budou mít dalších 18 měsíců na její přijetí na národní úrovni. Dříve než v roce 2026 její zakotvení v našem právním řádu očekávat nelze. Jde o pomalý byrokratický proces. Největším tématem jsou samozřejmě kvóty na sběr elektroodpadu. Podle současné legislativy bychom měli sebrat 65 % objemu nově uváděných produktů. Jak už jsem řekl, Česká republika je na 50 % a ty nejúspěšnější státy na 55 %. Ukazuje se, že 65 % není realistické číslo. My tuto diskusi nevedeme sami. Naše vize a názory předkládá takzvané WEEE fórum sdružující kolektivní systémy z celé Evropy a od něj padl návrh, aby výrobci zajistili zpětný odběr ze 100 % na místech, jako jsou sběrné dvory či prodejny elektroniky. Aby se nečerpalo z evidence od různých zpracovatelů šrotu a podobně. Elektronika, která se reálně na trhu vyskytne, by měla být kompletně odebrána zpět ke zpracování. Vedle toho se řeší celý blok témat okolo oběhového hospodářství, abychom maximálně využívali zdroje a materiály, které v elektronice jsou. Samozřejmě se využívají kovy, ale dost se bojuje s využitím plastů. V případě vzácných prvků, jichž je v elektrozařízeních velmi malé množství, zůstává zpracování na nízké úrovni. Mělo by proto dojít ke vzniku určitého digitálního pasu výrobku, kde by bylo přesně uvedeno, z čeho se skládá. Současně by měla být zavedena podpora nových technologií umožňujících vzácné suroviny z elektrošrotu získat. Jelikož jsme u těchto kritických surovin závislí na Číně, jde o důležitou věc. Nepomohly by v této věci nějaké přesně dané normy pro zpracování elektroodpadu? Určitě, u nás se povinné normy podařilo dostat do legislativy a budou platit od 1. července 2023. Je důležité, aby zpracování elektroodpadu probíhalo v souladu s evropskými normami. Kdo bude chtít tuto činnost dál provozovat, musí získat certifikaci podle těchto norem. U nás působí aktuálně asi 150 zpracovatelů, ale jen 15 % z nich certifikát již získalo nebo o něj požádalo. Uvidíme, jak bude vypadat praxe a jak budou probíhat kontroly. Očekáváme zlepšení. Na druhou stranu v Holandsku mají tyto normy už od roku 2016, a stejně se pohybují ve sběru na úrovni 50 %. Naše očekávání nejsou proto přehnaná.
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=