52 • Sell • 1/2023 Vznikne další siná protiváha asijských firem? Počet nezávislých evropských výrobců domácích spotřebičů, myšleno těch, kteří jsou nadále především v evropských, nebo alespoň „západních“ rukou, od začátku milénia výrazně klesl. Z těch velkých zůstávají BSH, Electrolux a Miele. Samostatné firmy jako Indesit, Fagor, Baumatic, Ardo, Candy nebo Gorenje jsou již minulostí. Buď skončily, nebo byly pohlceny. Jak už jsem uvedl, poslední dvě jmenované koupili čínští giganti Haier, který je aktuálně největším výrobcem spotřebičů na světě, a Hisense patřící také mezi globálně velmi významné subjekty. Přestože se to nemusí Evropanovi líbit, faktem je, že čínské peníze tyto firmy velmi pravděpodobně zachránily před pozvolným úpadkem. Nic to však nemění na tom, že Candy nebo Gorenje už nejsou v evropských rukách a slouží jako nástroje pro rychlý vstup čínských výrobců na zdejší trhy. Ostatně Haier je aktuálně nejrychleji rostoucím producentem spotřebičů v Evropě. Svou sílu dokládá i v marketingu, obchodu nebo na veletrzích, kde si pronajímá nadstandardně velké plochy. Hisense zase už několik let sponzoruje nejvýznamnější fotbalové turnaje, jako je Euro či FIFA World Cup. Investice obou firem do aktivit v Evropě jsou obrovské. A zapomenout nesmím ani na korejské producenty. Zejména pak na Samsung, jehož strategie je v oblasti volně stojících spotřebičů velmi úspěšná více než deset let, a nyní konečně cílevědomě proniká do segmentu vestaveb. Na rozdíl od Číňanů mají obě korejské firmy jeden významný handicap – nedostatečné výrobní kapacity v Evropě, hlavně pokud jde o vestavné spotřebiče. O LG je v kontextu s vestavbou skoro zbytečné hovořit. Samsung je na tom lépe, nicméně většinu vestavného portfolia dováží až z Asie, což mu na lokální úrovni práci s touto kategorií komplikuje. Navzdory tomu má firma našlápnuto k tomu dosáhnout během nynějšího desetiletí významných pozic v maržově zajímavém segmentu vestavných spotřebičů. Obzvlášť když koupí nebo postaví někde v Evropě továrnu na trouby a varnou techniku – náznaky, že chce něco takového udělat, už jsem zaznamenal. A jak to vše souvisí s Whirlpoolem a Arçelikem? Jejich společný podnik může být po boku Electroluxu a BSH skutečně významnou silou, která bude úspěšně čelit pronikání asijských firem na evropské trhy. Nespornou výhodou tohoto tandemu se může stát právě turecký element, který byl a nadále je v podobné roli jako Asijci – dravý dobyvatel pronikající na nové území. Naproti tomu BSH a Electrolux jsou jakožto tradiční evropští výrobci spíše v defenzivním postavení hájícím již dávno získané pozice, což je role výrazně těžší. Silné korporáty mají tendenci mladé a dravé konkurenty podceňovat. Opět, jako v některých svých starších článcích, musím vzpomenout v této souvislosti na japonské Sony, kterému korejské firmy před nějakými patnácti lety vyfoukly z pod rukou byznys s televizory. A nemusím chodit ani tak daleko. Vždyť Samsung ovládl český a hlavně slovenský trh s chladicí technikou už dávno. A LG ten s pračkami a sušičkami. Na aktivitách tradičních značek je každopádně vidět určitá konzervativnost, chybějící asertivita, jíž srší právě firmy z východu, pro které je úspěch v Evropě i otázkou cti a často dokonce národních zájmů. Vždyť to byl právě Arçelik, kdo celé roky dostával od turecké vlády nemalou podporu, aby se v Evropě etabloval. O propojení čínských firem se státním aparátem ani nemluvě… Závěrem Ačkoliv dochází ke spojení dvou již zavedených firem a půjde o složitý proces, je situace výrazně odlišná od akvizice Indesitu, který měl na evropském trhu, jakožto tradiční subjekt s původem v Itálii, silné kořeny včetně mnoha výrobních závodů. Přestože je Beko coby značka v Evropě silná, struktury má mnohem štíhlejší. Nejde sice o přímočarý obchod, jakým byla koupě Candy Hoover nebo Gorenje ze strany Číňanů, přesto nebude pravděpodobně slučování poboček Whirlpoolu a Beka tak komplikované. Jsem toho názoru, že zaměstnanci i obchodní partneři Whirlpoolu mohou dohodu vnímat spíše pozitivně. Nepředpokládám, že by měl Arçelik zájem pouze o značky Whirlpoolu. Naopak, hlavní roli dle mého názoru hrají v obchodu právě evropské továrny americké firmy. Z logiky věci se mi jeví určitá optimalizace jako nevyhnutelná. Ostatně od podobných operací se vždy očekává především navýšení efektivity a snížení nákladů. Zda půjde o prosté slučování poboček, nebo se vydá nová společná firma cestou nějaké větší změny struktury, je brzy odhadovat. Více se nepochybně dozvíme v příštích měsících. Budoucnost výroby i značek z portfolia Whirlpool je v Evropě, zdá se, zajištěna. Profesionálové z oboru mohou a budou, jak je vidět i na našem linkedinovém profilu, lamentovat nad ústupem jedné z nejvýznamnějších tradičních firem z Evropy, ale taková je holt dynamika trhu. Stačí se opět vrátit na začátek článku a přehrát si, kolik firem a značek bylo za poslední dvě dekády pohlceno většími konkurenty, případně zcela skončilo. Whirlpool tak z Evropy „odchází neodchází“ a dělá to v rámci možností vlastně s grácií. Šéf Arçeliku Hakan Bulgurlu (vpravo) uvedl, že podpisem této dohody je jeho firma o krok blíž stát se jedním z největších výrobců domácích spotřebičů na světě. Nejhlasitěji a nejintenzivněji se řešila evropská budoucnost společnosti Whirlpool v Itálii, kde má firma i pro region EMEA centrálu. Na obrázku výrobní závod v italském městečku Cassinetta.
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=