20 • Sell • 6/2023 KOMENTÁŘ 20 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže o sobě dal před lety vědět, když pokutoval firmu Gorenje necelými 14 miliony. Jednalo se tehdy o poměrně izolovaný případ a následovaly roky jakéhosi „klidu“. Ten ukončil až zásah v Electroluxu na začátku loňského roku. ÚOHS sbíral data také ve společnosti FAST a jeho úředníkům pravděpodobně došlo, že právě velkoobchody budou ideálním zdrojem důkazů, jelikož jsou takovou křižovatkou e-mailů od desítek značek působících u nás. Letos proto zavítal úřad také do HP Tronicu a K+B Progres, přičemž už na jaře byli jeho úředníci u dalšího výrobce, ve firmě Beko. Kromě toho ale podobné akce proběhly i v dalších evropských zemích. Skoro to na mě působí, že se Evropa na sektor elektroniky a spotřebičů zaměřila a chce na něm udělat takové obecné „tytyty“. Zdá se mi to jako zvláštní volba s ohledem na výši marží, s jakou výrobci pracují – může se u jednotlivých značek lišit, ale řekněme, že výsledný zisk 5 % lze definovat jako nějaký průměr. Rozhodně to tedy není žádný parfumérský byznys s 90% maržemi, kde se skládají zlaté cihličky na sebe, a ještě nemusíte řešit žádný ekodesign ani reklamace. Spirály slev a nízké ceny v Polsku Na evropském trhu je alfou a omegou spotřebitel, což je v mnoha ohledech správně. Jenže je stavěn snad až do pozice jakéhosi poloboha, kterému se podřizuje úplně vše. A to vytváří chtě nechtě na trhu určitou nerovnováhu. Zásadní problém tkví dlouhodobě v cenách spotřebičů, které jsou extrémně nízké. V redakci jsme toho názoru, že by pračka nebo lednice zkrátka neměly stát 5 tisíc korun. Je to cena naprosto nesmyslná a neadekvátní tomu, jak dlouho je všeobecně předpokládáno, že bude výrobek sloužit. Slevové běsnění a závislost zejména české populace na akčních cenách nejsou problémem pouze v sektoru spotřebičů, nýbrž napříč celým maloobchodem. Situace se tak trochu vymkla jakékoliv kontrole a člověk si často musí klást otázku, jak může být takový prodej ještě ziskový… Smrticí slevová spirála nevychází pouze z tlaku spotřebitelů a z rozhodnutí velkých firem spustit „akční týden“. Mnohdy padají ceny kvůli cenám daného zboží v okolních zemích, které ovlivňují tuzemský trh už poměrně dlouho. S nástupem online tržišť se vše ještě umocňuje. Má to následující efekt: • Lokální významnější prodejci tlačí na značky, aby menší prodejce, kteří se často snaží konkurovat výrazným snížením ceny a dovozem určitého produktu z Polska či jiného trhu, takříkajíc „zkrotily“. Značky se ocitají mezi mlýnskými kameny – na jedné straně je tlak velkých obchodních partnerů, na druhé platná legislativa, která jim zakazuje jakkoliv ovlivňovat ceny na trhu. Zatímco hudrujícím prodejcům nic nehrozí, značkám, kterým kladou propad ceny za vinu, ano. Velcí prodejci chtějí cenovou stabilitu, současně vyhrožují nákupy v zahraničí Jistou schizofrenií v této situaci je pak to, že si velcí lokální reselleři stěžují na vysoké nákupní ceny od zdejších poboček znaŘeže Evropa pod trhem spotřebičů větev? Antimonopolní úřady se v poslední době zaměřily na firmy z branže kvůli diktování cen. Unie ale dlouhodobě tlačí na zvyšování kvality spotřebičů a prodlužování jejich životnosti. Bez dostatečných marží v celém prodejním řetězci to přitom nejde. Vysoká postcovidová inflace, již trh spotřebičů v žádném případě prodejními cenami nekopíruje, způsobila další zvyšování nákladů ve všech částech výrobního, distribučního a prodejního procesu. Současná krize s odbytem spotřebičů pak vede firmy k dalším slevám, leckdy jdou až pod úroveň cen z roku 2019. Vše dohromady působí jako jeden velký byznysový oxymóron.
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=