21 Sell • 7/2023 • 21 zbytečně někde na skládkách nebo nezůstávaly uskladněny kdesi ve sklepích a na půdách. Nejenže jsou v řadě přístrojů materiály, které by neměly unikat nikam do přírody, ale samotná zařízení se ukazují jako cenný zdroj surovin. Odvádění recyklačních příspěvků v rámci prodeje nových produktů umožňuje celý systém pro odběr, zpracování a recyklaci elektroodpadu financovat. Na národní úrovni je vše nastaveno a žádný výrobce nebo prodejce nemůže dodávat na trh zboží, aniž by nebyly příspěvky účtovány a odváděny. A pokud by tak činil, nebude trvat dlouho a bude dostižen. Jinak je tomu ale u přeshraničního obchodu, kde se ukazuje, že na tuto eventualitu nikdo z legislativců nemyslel. A popravdě ani lidi z oboru se jí u nás ještě donedávna příliš nezabývali, na rozdíl od zahraničí, kde je s ohledem na pozici Amazonu téma online tržišť a neodvádění recyklačních příspěvků mnohem živější. U nás byly doposud dodávky elektra od zahraničních prodejců relativně marginální záležitostí. A zásadně se to (zatím) nezměnilo ani během letošního roku po příchodu marketplaců, které se teprve etablují na českém trhu. Do jaké míry u nás uspějí, zůstává otázkou. Jisté ovšem je, že zde budou působit dál a větší či menší díl e-commerce koláče získají. A s tím logicky poroste množství elektroniky, která se k nám bude zejména z Polska, ale i Německa dalších zemí dostávat. Na volném evropském trhu zboží doručované z jiné unijní země nikdo nekontroluje a neprochází přes celní úřad (na rozdíl od zásilek z Číny a jiných zemí mimo EU). Chybějící finance Recyklační příspěvky musejí odvádět výrobci či dovozci, přičemž od koncových zákazníků je vybírají prodejci zboží. Peníze pak míří přes výrobce nebo dovozce kolektivnímu systému, u něhož je daný subjekt registrován. V případě zboží ze zahraničí ale žádný příspěvek do tuzemského systému v naprosté většině případů odváděn není – končí zde tedy produkt, jehož recyklací v budoucnu vzniknou určité náklady, které ale nejsou a nebudou v podstatě uhrazeny. Existují pochopitelně drobné výjimky, kdy se zahraniční prodejce u některého českého kolektivního systému zaregistruje. Jedná se ovšem o poměrně raritní záležitost. Naprostá většina zahraničních prodejců popravdě tuto povinnost neřeší. Ani nemusí. Pro Českou obchodní inspekci, která má kontrolu uvádění recyklačních příspěvků na starost, je prakticky nemožné tyto firmy nebo živnostníky reálně sankcionovat. S letošním spuštěním dvou významných zahraničních marketplaců se téma dostalo do popředí zájmu lokálních značek, prodejců i kolektivních systémů, protože online tržiště používají ve velkém zahraniční prodejci, aby oslovili zákazníky na okolních trzích včetně toho českého. Věcí se zásadně zabývá i sdružení výrobců domácích spotřebičů APPLiA CZ, které již tuto problematiku komunikuje s příslušnými ministerstvy (MPO, MŽP) a apeluje na zákonodárce. A to s argumenty, že je potřeba věc legislativně ošetřit dřív, než z ní vznikne reálný problém v podobě chybějících milionů korun na budoucí ekologické řešení. Nehledě na to, že je neodvádění příspěvků diskriminační vůči českým prodejcům a jedná se v podstatě o neoprávněné obohacení. Má příspěvky odvádět prodejce, nebo marketplace? Přestože je dle platné legislativy zcela zřejmé, že příspěvky mají odvádět prodejci, nikoliv platforma, přes kterou prodávají, jeví se jako nemožné, aby kolektivní systémy doslova „naháněly“ jednotlivé zahraniční prodejce. Obzvlášť v situaci, kdy se různí prodejci na moderních platformách mohou velmi rychle objevovat a stejně rychle z nich mizet. APPLiA CZ i kolektivní systém Elektrowin se jednoznačně na řešení shodují. A tím řešením je přenesení povinnosti přímo na samotného provozovatele marketplacu. Obdobný názor panuje v celé Evropě. Důvod? Toto řešení bude administrativně jednodušší pro všechny strany. A i výrazně levnější pro stát, kontrola dodržování takto nastavených pravidel bude jednoduchá a s minimálními lidskými zdroji. Online tržiště může své systémy nastavit, aby nešlo recyklačním příspěvkům uniknout bez ohledu na to, zda bude prodejcem větší firma, nebo jen drobný subjekt. Tržiště samozřejmě mají už nyní ve svých podmínkách, že musí prodejce dodržovat platné zákony, kam patří i odvádění recyklačních příspěvků. Realita je však taková, že to jen málo z nich činí. Marketplacy by si neměly tímto způsobem nad situací mýt ruce a měly by beze vších pochybností přistoupit k problematice zodpovědně. Popravdě by mohly celou věc vyřešit i samy, aniž by k tomu byl potřeba jakýkoliv legislativní proces. Nic to ale nemění na tom, že technologie byly znovu rychlejší než statní aparát. Běžná to situace. Netřeba lamentovat. Problém si každopádně žádá řešení ze strany evropských a samozřejmě také českých úřadů a zákonodárců, protože v této věci aktuálně rovnost na „rovném“ evropském trhu nepanuje. Lubor Jarkovský TÉMA ČÍSLA • RECYKLAČNÍ PŘÍSPĚVKY
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=