19 Sell • 8/2023 • 19 TÉMA • PRIVÁTNÍ ZNAČKY v onlinu. Důvod je prostý – obě značky jsou v prodejnách svých vlastníků logicky protežovány. Pohled na data týkající se přímo těchto prodejních kanálů odhaluje, že mají v některých kategoriích dokonce nadpoloviční podíl. Obchodně jde o fenomenální úspěch. Nerovnováha na trhu Ačkoliv je nutné smeknout před úspěchy, jichž Sencor a ETA dosáhly, nelze opomíjet to, že ve svých „domácích“ prodejních kanálech jsou natolik silné, že začíná jejich pozice demotivovat ostatní hráče do trhu investovat. Týká se to dle nám dostupných dat hlavně značky ETA. O investice si samozřejmě říkají i velkoobchody, v poslední době hlavně HP Tronic, který po loňském přešlapu Alzy tak trochu převzal pozici jakéhosi hegemona dožadujícího se od značek větších a větších finančních prostředků. Současně se zdá, že ETA dostala v Datartu ještě více prostoru. Běžný spotřebitel si nepochybně při vstupu do obchodu řekne: „Ha, ta ETA, ta jede.“ Vůbec přitom netuší, že je pouze chytře manipulován, aby si pořídil její produkt. V Planeu to v případě Sencoru, ale i značky Philco není o tolik jiné, byť je nutné uznat, že v prodejnách FASTu dle našich inkognito návštěv netlačí tolik na pilu. Konsolidující se trh, na němž v Česku zbývá v retailu jediný nezávislý prodejní kanál bez vlastní značky, OKAY, se v retailu stává pro nezávislé značky tvrdým oříškem. V onlinu je samozřejmě situace odlišná, ale už i Alza investuje do své vlastní značky Siguro. Na Slovensku zůstává nezávislým (= bez privátní značky) řetězec NAY, ovšem jen do chvíle, než se spojí s HP Tronicem a bude z něho hlavní retailová platforma na Slovensku pro prodej produktů ETA. Vše popsané způsobuje na trhu určitou nerovnováhu, protože tradiční áčkové značky přestávají vidět smysl v investicích do zdejšího byznysu když pak u prodejců, kteří mají vlastní značku, hrají druhé housle. Leckteří zástupci těchto značek se mimo záznam nebáli označit svou draze zaplacenou prezenci na regálech těchto prodejen za komparz. Necítí se už jako hlavní hvězdy. Není pak divu, že naprostá většina trhu rozjíždí svůj vlastní přímý prodej, který se objevil s covidem, ale důvody s ním přijít jdou daleko za hranice pandemie. Lubor Jarkovský A jak jsou na tom ostatní obchodní značky? V článku je řeč primárně o dvou hlavních privátních značkách na trhu domácích spotřebičů. U firmy FAST jsou ale ještě další – zcela vymykající se Catler stavící na svém působení v prémiovém segmentu v době, kdy se pod touto značkou prodávaly výrobky z dílny australského Brevillu. Ve chvíli, kdy protinožci spustili v Evropě značku Sage, říčanský velkoobchod Catler transformoval na prémiovou obchodní značku, která cílí na specifickou skupinu náročnějších spotřebitelů. Nadále těží ze své dřívější etapy. Philco, jako další značka velkoobchodu FAST, se sice pohybuje v MDA i SDA, ale prioritní je pro ni z historických důvodů první jmenovaná kategorie. Značka dlouhodobě roste a postupně se etablovala i díky velmi zajímavému poměru ceny a výkonu. Leckdy přinesla inovativní technologie dříve než mnozí „áčkoví“ konkurenti – třeba dvouokruhové beznámrazové lednice. Nic to ale nemění na tom, že v Planeu má přirozeně výsadní pozici. Hůře na tom jsou pak další obchodní značky, jako je Concept, DOMO i ECG. V prvních dvou případech trpí tito hráči jednoduše tím, že mají složitou situaci v retailu – pro HP Tronic a FAST jsou často nadbytečné, protože si tyto firmy řeší obdobnou nabídku přes své vlastní značky. A ECG? Sice patří velkoobchodu K+B Progres, ale ten do značky neinvestoval nikdy takové prostředky jako jeho konkurenti. A vlastní prodejní kanál či partnerský Electro World nejsou natolik silné, aby ECG posadily bok boku Ety a Sencoru. Přitom má ECG ve své nabídce výrobky, které jsou kvalitativně s produkty Sencor nebo ETA naprosto srovnatelné. Uragán jménem Lidl Dalším a poměrně novým faktem na trhu domácích spotřebičů je německý Lidl, který „krade“ zákazníky nejen „áčkovým“ značkám, ale i těm obchodním. Činí tak tím nejjednodušším možným způsobem – vrhá na své regály, do svého eshopu i do svých letáků všelijaké elektro spadající do té nejlacinější kategorie. Slovo nejlacinější používáme schválně, protože nejde pouze o proklatě nízké ceny, nýbrž i úroveň výrobků chrlených po tunách čínskými továrnami. Tady se ani nepočítá s opravou. Čas od času ale vypustí do Lidlu za dumpingovou cenu nějaký model i velké značky. Mnohdy nejde rozhodnutí ani přes lokální pobočku, která se pak nestačí divit, jak jí prodeje v Lidlu degradují těžce budovanou hodnotu…
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=