SELL: 08 / 2023

rok 2023 je prakticky za námi. Jelikož jsem bilancoval uplynulých dvanáct měsíců v posledním vydání, budu tentokrát hledět vpřed. A musím říct, že budoucnost trhu domácích spotřebičů, respektive elektra obecně, nepůsobí ve světle letošního vývoje úplně pozitivně. Nenarážím ani tak na sníženou poptávku, inflaci a další aktuální negativní aspekty, jimž čelí celá Evropa a některé další oblasti světa. Co mě zneklidňuje z dlouhodobého hlediska, je vznikající jasný duopol dvou velkých prodejců, kteří rok za rokem posilují na úkor všech ostatních. A paradoxně za podpory značek, které směřují většinu kompenzací slev a akcí pouze k nim. Proč paradoxně? Protože další posilování dvou lídrů trhu není v jejich zájmu. Vlastně není v zájmu vůbec nikoho (kromě Alzy a Datartu, o nichž je řeč). Stačí si všimnout toho, jak oba lídři trhu celé roky zvyšují své požadavky směřované ke značkám, které jim nadále, byť mnohdy s určitou dávkou neochoty, nakonec vycházejí vstříc. Problém tkví v tom, že zde beze zbytku platí přísloví „S jídlem roste chuť“. Nabídnete prst a brzy vám utrhnou celou ruku. S tím, jak finance na kompenzace slev míří pouze do Holešovic a do Zlína, strádají všichni ostatní. Popravdě se zdá, že značky víceméně všechny ostatní tak trochu ignorují a místo toho, aby nabídly akci plošně všem, směřují ji zpravidla do Alzy nebo do Datartu. Zbytek trhu si musí poradit s výrazně omezenější podporou, což je jednak složité a jednak to způsobuje posilování hegemonů na úkor veškeré zbývající konkurence. A je opravdu v zájmu značek, aby Alza a Datart dál posilovaly a třímaly v rukou větší a větší tržní sílu? A tedy i moc. Myslím, že nikoliv. Skoro to působí, jako by si značky zcela vědomě pod sebou podřezávaly větev a ještě dřevorubcům zaplatily práci a věnovaly pilu jako bonus zdarma. Šílené? Ano, ale taková je realita. A letošní slevové šílenství tento trend jen potvrdilo. Přitom po loňské neslavné „planetární seanci“ Alzy se spousta značek tvářila, že je již poučena, že nebude opakovat chybu v přílišné závislosti na jednom prodejním kanálu. Dobře, nyní jsou závislé na dvou prodejních kanálech. To je přece pořád velmi, velmi riskantní. Kdykoliv mohou přijít další požadavky… a ony samozřejmě přijdou. Bez ohledu na to, kolik značky těmto velkým prodejcům nasypou, nikdy nemohou dát tolik, aby dorovnaly to, co mají tito prodejci na svých privátních „brandech“. Nejsem proti Alze ani Datartu. Dělají skvělý byznys. Jsem ale na straně konkurenčního prostředí, rovného byznysu a stojím především za zájmy spotřebitelů, pro které duopol dvou prodejců nic dobrého nepřinese. Jak v oblasti prodeje jako takového, tak v oblasti nabídky na trhu. Obzvlášť když se nezávislé značky a výrobci samy pasují do rolí vazalů a tento nerovný vztah jen dál prohlubují. Přitom stačí málo. Otočit lehce kormidlem a začít diverzifikovat zdroje. Tunelové vidění, kde mají manažeři před očima jen Holešovice a Zlín, se mi jeví jako cesta k pořádnému průšvihu. Ať už se bude trh vyvíjet jakkoliv, musím věřit, že nakonec zvítězí zdravý rozum. Jsem proto nesmírně rád, že široká podpora z trhu nám umožňuje již šestnáctým rokem nastavovat branži zrcadlo, i když se občas některé články v našem časopise nečtou úplně lehce a občas někoho i zvednou ze židle. Abych ale poslední letošní úvodník už uzavřel, řeknu jen prosté „díky“, které směřuji ke všem, kdo se ve větší, menší či zcela mikroskopické míře podíleli letos na tom, že tady SELL je. Příjemné čtení přeje VÁŽENÍ ČTENÁŘI, Lubor Jarkovský šéfredaktor

RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=