nastavených pravidel a nefunkčního systému. Jinde ve světě jsou marže obchodníků v elektru kolem 40 % a vertikální dohody včetně minimální ceny určené výrobcem/značkou legální. Tamní úřady, například ty americké, argumentují, že je to dokonce ku prospěchu spotřebitele, protože „maržově zdravý“ trh umožňuje firmám investovat. Přitom třeba v USA jsou na tom některé aspekty e-commerce i retailu za Evropou, a za Českou republikou rozhodně. Právě vysoká úroveň českých prodejců elektra je mimo jiné důsledkem toho, že se dařilo dlouhou dobu držet marže na rozumné úrovni, o což značkám jde, a jsou za to nyní (byť dle zákona) trestány. Že jsou jinde v Evropě koncové ceny stejných produktů (a marže na nich) nižší? Pravda, třeba v Polsku, které pro české obchodníky představuje problém už od dob, kdy se k nám začaly „šedým dovozem“ dostávat mobilní telefony. Jenže v Polsku funguje trh s elektronikou úplně jinak a nestojí na kvalitě služby, nýbrž pouze na ceně a výtlaku zboží. Český spotřebitel v diskusi na webu spílá bídákům z Electroluxu, na druhou stranu se nechá hýčkat Alzou či Datartem a jejich vyspělými službami, na kterých se značky nepřímo finančně podílejí, aniž by si uvědomoval, že realita prodejního „zážitku“ a poprodejních služeb je v jiných zemích propastně odlišná. Vyšší ceny spotřebičů jsou tedy v zájmu spotřebitele, i když si to samozřejmě neuvědomuje a při čtení těchto řádků zcela nepochybně prvoplánově protestuje. A vyšší ceny jsou i v zájmu státu, který sice vybírá aktuálně od značek na pokutách stovky milionů korun, ale na daních by při vyšších cenách těchto produktů získala státní kasa mnohem víc. Násobně víc. Jedna pokuta za dvě tři dekády je logicky pouhým zrnkem ve srovnání s pravidelně odváděnými daněmi po stejný časový úsek. Evropa tlačí na značky regulacemi, nutí je k obrovským investicím, ale nedovoluje jim chránit hodnotu produktů A pak tu samozřejmě máme ještě střet dvou protichůdných proudů na úrovni celé Evropy. Výrobci elektroniky, především spotřebičů, jsou evropskou legislativou a regulacemi, jako je ekodesign a další, nuceni investovat obrovské finanční prostředky do vývoje. Na trhu to je jednoznačně vidět. Spotřeba energie u nejnovějších modelů lednic, myček či praček je rekordně nízká. U kombinovaných chladniček s mrazákem dole dokonce pokořila hranici 100 kWh za rok. Přitom víceméně ty samé spotřebiče se na jiných trzích prodávají s odlišnými parametry (a výrazně vyššími cenami). Při nedávné návštěvě USA jsem se na tuto oblast zaměřil – srovnatelná french door chladnička Hisense má v Evropě spotřebu cca 400 kWh. Americká cca 750 kWh. Proč? V Americe není na snižování spotřeby takový tlak. Ani ze strany vlády, ani od zákazníků. Lednička je proto vyrobena levněji (s méně vyspělými komponentami), a přitom prodána dráž. Ano, čtete správně. V přepočtu vychází americký model na cca 45 000Kč i po všech slevách. U nás má cenu okolo 23 000Kč. Nejde o totožné lednice, tak nemá smysl zde uvádět konkrétní označení. Modely určené pro Evropu a Ameriku jsou samozřejmě odlišné v designu i některých parametrech. Porovnával jsem si ale dvě velmi podobné lednice Hisense. Velký rozdíl ve spotřebě a prodejní ceně každopádně odhaluje, v čem tkví problém byznysu se spotřebiči v Evropě. Píšu to často a budu to psát dál, protože je nutné na to ve světle udělovaných pokut hlasitě upozorňovat. Není možné, aby chtěla Evropa po výrobcích zázraky a oni zázraky ve snižování ve spotřebě přinášeli díky mohutným investicím, ale současně jim nedovolovala, aby u plodů své práce mohli ovlivnit, jakou hodnotu tyto plody na trhu budou mít. A tak pevně věřím, že stejně jako se už může na cyklostezce ve Vyšehradském tunelu opatrně projíždět, dojde v Evropské unii postupně k podobné změně „značení“, pokud jde o pravidla hospodářské soutěže. Že regulátorům dojde, že masové porušování pravidel jednoduše značí chybu na straně systému. Nikoliv u účastníků provozu. Lubor Jarkovský ZRCADLO 47 Sell •SKelvlě•te2n/201264 • 47
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=