23 Sell • 8/2025• 23 TÉMA ČÍSLA • UHLÍKOVÉ CLO EU žádné uhlíkové clo neplatí. Výsledkem je, že dovážený výrobek má umělou cenovou výhodu, která nevychází z vyšší efektivity výroby nebo inovací, ale čistě z absence ekologického zpoplatnění v zemi původu. Článek 30 nařízení naštěstí ukládá Evropské komisi povinnost posoudit riziko úniku uhlíku i u navazujících výrobků a do konce přechodného období připravit legislativní návrh na případné rozšíření působnosti. Právě na tento aspekt nyní APPLiA s naléhavostí upozorňuje, neboť bez něj hrozí evropským firmám existenční potíže. Domácí spotřebiče v ohrožení aneb řeč čísel Sdružení APPLiA ve své studii detailně analyzovalo materiálové složení běžných domácích spotřebičů. Závěry jsou jednoznačné – tyto produkty obsahují extrémně vysoký podíl surovin, na které se CBAM již vztahuje. Například typická automatická pračka je tvořena z přibližně 70 % materiály spadajícími pod regulaci CBAM. Detailní rozbor složení jedné pračky ukazuje následující hmotnosti klíčových materiálů, které vstupují do výpočtu uhlíkové stopy: • Ocel: 22,8 kg (tvoří kostru a plášť spotřebiče) • Cement: 3,9 kg (používá se v závaží pro zajištění stability při odstřeďování) • Hliník: 3,3 kg (součásti motoru a konstrukční prvky) • Nerezová ocel a další slitiny – další významné podíly Trh s domácími spotřebiči je přitom charakteristický tvrdou konkurencí a operuje s velmi nízkými ziskovými maržemi, často v řádu jednotek procent. Jakékoli externí zvýšení nákladů, které nelze přenést na zákazníka (kvůli levnější konkurenci z dovozu), je pro výrobce fatální. Scénáře finančních dopadů – likvidace zisku Studie modelovala dopady zavedení plného zpoplatnění uhlíku ve dvou cenových scénářích, které reflektují očekávaný vývoj na trhu s emisními povolenkami. První scénář počítá s cenou povolenky 75 EUR za tunu CO2 (odhad pro rok 2025), druhý s cenou 120 EUR za tunu CO2 (pravděpodobný scénář budoucího vývoje s tím, jak se bude snižovat množství povolenek v oběhu). Případová studie – pračky U pračky vyrobené v Evropském hospodářském prostoru (EHP) by dodatečné náklady na uhlík vypadaly následovně: • Scénář 75 EUR/t CO2: Nárůst výrobních nákladů o 7,18 EUR na jeden kus. • Scénář 120 EUR/t CO2: Nárůst výrobních nákladů o 11,50 EUR na jeden kus. Ačkoliv se částka 7 nebo 11 eur může zdát z pohledu koncové ceny spotřebiče pro zákazníka jako marginální, z pohledu výrobce a jeho nákladové struktury jde o zásadní sumu. APPLiA upozorňuje, že tyto dodatečné náklady přibližně odpovídají celkové ziskové marži výrobce v okamžiku, kdy pračka opouští bránu továrny (před připočtením marží distributorů, dopravy a maloobchodních prodejců). Pokud by evropský výrobce musel tento náklad absorbovat, zatímco dovozce nikoliv, jeho zisk by se propadl na nulu nebo do záporných čísel. Výroba v Evropě by se stala ekonomickým nesmyslem. Dopady na další kategorie spotřebičů Analýza se nezastavila jen u praček. Podobně alarmující čísla ukazuje studie i u dalších kategorií, kde je podíl oceli a kovů vysoký. Zvláště varovná jsou data pro technologie, které jsou klíčové pro energetickou transformaci: • Tepelná čerpadla pro ohřev vody (270l) – nárůst nákladů: 13,53 EUR (při 75 EUR/t) až 21,65 EUR (při 120 EUR/t). Zde je dopad nejmasivnější kvůli vysoké hmotnosti a složitosti zařízení. • Ohřívače vody (bojlery 200 l) – nárůst nákladů: 6,34 EUR až 9,86 EUR. • Trouby – nárůst nákladů: 5,01 EUR až 8,01 EUR. • Sušičky prádla – nárůst nákladů: 4,93 EUR až 7,98 EUR. • Chladničky – nárůst nákladů: 4,12 EUR až 6,60 EUR. • Myčky nádobí – nárůst nákladů: 3,76 EUR až 5,99 EUR. • Klimatizace – nárůst nákladů: 3,10 EUR až 4,95 EUR. Tato data jasně demonstrují, že problém není izolovaný, ale dotýká se celého spektra bílé techniky a technického vybavení budov. U tepelných čerpadel by paradoxně evropská legislativa znevýhodňovala místní výrobce oproti dovozu, což je v přímém rozporu se snahou EU o strategickou autonomii v zelených technologiích a podporu lokálního průmyslu. Vysoká expozice mezinárodnímu obchodu Klíčovým argumentem pro zařazení spotřebičů do mechanismu CBAM je míra jejich vystavení mezinárodní konkurenci. Pro tento účel se používá indikátor obchodní intenzity (Trade Intensity – TI), který měří součet vývozu a dovozu v poměru k celkovému obratu sektoru. Čím vyšší číslo, tím otevřenější je trh a tím snáze může dojít k nahrazení domácí výroby dovozem. Ocel je klíčová surovina pro výrobu domácích spotřebičů. Fotografie z továrny společnosti Miele.
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=