24 24 • Sell • 8/2025 TÉMA ČÍSLA • UHLÍKOVÉ CLO Sektor výroby domácích spotřebičů vykazuje extrémně vysokou míru otevřenosti. Podle dat Eurostatu dosahuje Trade Intensity hodnoty 36 %. Pro kontext – v rámci pravidel pro třetí fázi EU ETS byla hodnota nad 30 % považována za hranici indikující vysoké riziko úniku uhlíku a nárok na bezplatné povolenky. Nyní, když se bezplatné povolenky ruší, musí nastoupit jiný ochranný mechanismus – a tím je právě rozšířený CBAM. Srovnání s jinými průmyslovými odvětvími ukazuje, že výrobci spotřebičů jsou globálnímu trhu vystaveni více než mnozí jiní: • Výroba čerpadel a kompresorů: 65 % (extrémně vysoká expozice) • Kovové výrobky (šrouby, spojovací materiál): 59 % • Domácí spotřebiče: 36 % • Zemědělské a lesnické stroje: 31 % • Motorová vozidla: 28 % • Elektrické kabely: 24 % Zatímco automobilový průmysl (28 %) je často středem pozornosti médií i politiků, výrobci spotřebičů (36 %) čelí ještě většímu tlaku z globálního trhu. Pokud nebude CBAM rozšířen, evropští výrobci nebudou schopni konkurovat levnějšímu dovozu, který nenese břemeno klimatických poplatků, a výroba se z Evropy vytratí. Jak to řešit? Tři cesty pro výpočet cla APPLiA ve své studii nejen varuje před riziky, ale přichází i s konkrétním a konstruktivním návrhem řešení. Pokud by došlo k nezbytnému rozšíření působnosti CBAM na hotové výrobky, navrhuje asociace tři možné metodiky pro výpočet uhlíkového cla při dovozu. Tyto metody jsou odstupňovány podle složitosti a přesnosti, aby byla implementace pro firmy i celní úřady zvládnutelná. Jednoduchá metoda Tato varianta by využívala „defaultní“ (paušální) hodnoty. Evropská komise by stanovila typické množství surovin (ocel, hliník atd.) v průměrné pračce či lednici a vynásobila by je defaultními emisními faktory pro tyto suroviny. Dovozce by nemusel složitě dokládat složení každého dílu. Jde o administrativně nejméně náročnou cestu, ideální pro menší dovozce nebo pro úvodní roky platnosti nařízení. Prostřední metoda V tomto případě by dovozce nahlásil skutečné materiálové složení svého výrobku (např. „tato konkrétní pračka obsahuje 25 kg oceli, ne tabulkových 22,8 kg“). Toto skutečné množství by se pak vynásobilo defaultními emisními hodnotami stanovenými Komisí. Tato metoda je přesnější, protože reflektuje realitu konkrétního designu produktu, ale stále nevyžaduje složité mapování emisí v celém dodavatelském řetězci hluboko ve třetích zemích. Pokročilá metoda Nejpřesnější varianta, která je plně v duchu filosofie CBAM. Výpočet by byl založen na skutečném materiálovém složení a skutečných emisích, které dovozce doloží přímo od svých dodavatelů surovin (oceláren, hliníkáren). Pokud výrobce v Asii prokáže, že používá k výrobě oceli čistou energii (např. zelený vodík), zaplatí nižší clo. Tato metoda nejvíce motivuje k dekarbonizaci průmyslu ve třetích zemích. Asociace doporučuje, aby zejména v prvních letech byly k dispozici všechny tři možnosti. To by umožnilo firmám a celním orgánům se na nový systém adaptovat bez kolapsu mezinárodního obchodu a zbytečných průtahů na hranicích. Čas se krátí – rok 2026 jako milník Definitivní režim CBAM začne platit od 1. ledna 2026. V České republice se na tuto změnu připravují i státní instituce – Celní správa ČR bude mít na starosti registraci dovozců a dohled nad dovozem, zatímco Ministerstvo životního prostředí bude spravovat prodej certifikátů a kontrolu emisí. Pro evropský průmysl domácích spotřebičů však hodiny tikají rychleji než pro úředníky. Rozhodnutí o tom, zda budou do systému zahrnuty i finální výrobky, musí padnout v dohledné době, aby se trh stihl připravit. Evropská komise má podle článku 30 povinnost předložit zprávu a návrhy do konce přechodného období. Studie a data předložená asociací APPLiA jsou jasným apelem. Pokud Komise nevyslyší argumenty o riziku likvidace marží a nezařadí pračky, lednice a další spotřebiče do systému CBAM, rok 2026 nepřinese jen novou byrokracii, ale skutečný cenový šok pro evropské výrobce. Ti by se ocitli v boji, který nemohou vyhrát – ne proto, že by vyráběli hůře, méně kvalitně nebo dráže, ale proto, že hrají podle pravidel, která jejich konkurenti nemusejí dodržovat. To ostatně není pro evropské firmy nic nového, viz hlasitě diskutovaný problém marketplaceových platforem s ohledem na cla, bezpečnost produktů či odvádění recyklačních příspěvků. Rozšíření CBAM každopádně není otázkou protekcionismu, ale základní spravedlnosti a nutnou podmínkou pro zachování výroby spotřebičů v Evropě. Lubor Jarkovský
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=