po menší zimní pauze, kterou jsme strávili objížděním nejen amerických veletrhů, se vracíme s prvním vydáním roku 2026. Od prosince se toho událo nebývale mnoho, což reflektuje množství zásadních témat, která v tomto čísle najdete. Takovým zastřešujícím prvkem, který ovlivňuje většinu negativních jevů a trendů, jimž se věnujeme v tomto vydání, není nikdo jiný než Donald Trump. K politice se v SELLu vyjadřujeme jen okrajově, a to pouze v případě, že ovlivňuje trh se spotřebiči. Nechceme si hrát na ostřílené politické komentátory a fušovat do řemesla velkým ekonomickým médiím a odborníkům. Osobně jsem toho názoru, že by se člověk měl veřejně, a tedy i na sociálních sítích, vyjadřovat pouze k věcem, v nichž je skutečně fundovaný. Sám velmi striktně nepostuji žádné politické statusy na svých profilech, nikde na internetu nic nekomentuji, pokud nejde o můj obor. Necítím se oprávněn veřejně vyjadřovat k věcem, kterým do hloubky nerozumím. Proto se ode mě nikdy a nikde nedočtete o tom, co si myslím o spalovacích motorech, jaderné energetice, vakcínách nebo slavných taženích Jana Žižky… Trumpovi se ale vyhnout úplně nejde, protože to, co za poslední rok vykonal, se nejen nesmazatelně zapíše do historických knih (byť asi jinak, než by si on sám přál), ale jeho destruktivní „politika“ narušila snad všechny pilíře současného světa. Ameriku mám opravdu rád, a jelikož jsem tam strávil posledních pět zim, cestoval napříč kontinentem, hovořil se spoustou lidí z obou politických táborů a sledoval tamní politiku poměrně zblízka, dovolím si k Trumpovi pár vět. Nebudu zde rozebírat podrobně jeho cla, ohrožování svobody tisku v USA, autoritářské a velikášské jednání či poslední velký čin v podobě uvržení Blízkého východu do naprostého zmatku, který zaplatí celý svět včetně jeho vlastního kultu jménem „MAGA“. Trump výrazně svými šílenými rozhodnutími a kontinuálním chaosem samozřejmě negativně ovlivňuje také branži domácích spotřebičů. V kontextu s jeho prvním rokem v rámci druhého mandátu si v pravidelných intervalech vzpomenu na Hanse Christiana Andersena a moji oblíbenou pohádku Císařovy nové šaty, kde v jeden moment vykřikne dítko během průvodu: „Císař je nahý!“ Následně si všichni dospělí uvědomí realitu, kterou měli celou dobu před očima. Na něco podobného čekám v případě Donalda Trumpa celé roky. Kdy konečně někdo vykřikne: „Vždyť je to idiot!“? Denně vidíme jeho rétorickou neschopnost, jednoduché a tupé větné konstrukce, vzájemně si odporující prohlášení a v historii amerického prezidenství prokázané bezkonkurečně rekordní množství lží. Je toho tolik, že si člověk občas připadá jako v nějaké surreálné verzi světa. Vždyť to už není o pravicovém či levicovém smýšlení, o republikánech a demokratech. Kdyby byl Trump zvolen za demokraty a činil, co činí, na tom, že stojí v čele USA naprostý idiot, by to nic nezměnilo. V případě Trumpa nikdy nešlo o politiku. Šlo o lacinou populistickou show, která zlákala nemalou část americké společnosti. Pozitivní je, že i dle mých vlastních diskusí s lidmi v USA začíná pozvolna období střízlivění (s pekelnou kocovinou). I zarytí podporovatelé s obřími vlajkami „Trump“ na autech a jachtách začínají hovořit o tom, že se cítí zrazeni. Skočili na špek prodavači deště a teď se rozčarovaní diví, že jim usychá úroda. Nezbývá než doufat, že americká idiokracie na podzim skončí. Nebo ji alespoň voliči výrazně přistřihnou křídla. S aktuálním Trumpovým dobrodružstvím v Íránu a stále rostoucími cenami benzinu na amerických benzínkách naděje roste. A nedělejme si iluze. Volby nerozhodnou ani tentokrát nějaké velké politické ideje. Grónsko, narušování stability NATO nebo útočná obchodní politika vůči spojencům nedonutí dostatek Američanů ke změně postoje. Drahý benzin ovšem ano. Příjemné čtení přeje VÁŽENÍ ČTENÁŘI, Lubor Jarkovský šéfredaktor
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=