rekordně horké léto je za námi. Přestože nesnesitelná vedra asi těšila málokoho z nás, po byznysové stránce byla samozřejmě požehnáním pro kategorie klimatizací a ventilátorů. A vliv měla pochopitelně také na prodej lednic a mrazáků. Horko ale nepanovalo jen doslovně. Velkým tématem posledních jarních a letních měsíců se postupně stala firma Dreame, jejíž tažení působilo dlouho jako spanilá jízda Alexandra Velikého starověkým světem. Firma se zejména od loňského podzimu tvářila, že otočí celou sféru (nejen) domácích spotřebičů naruby. A v některých kategoriích tak i zčásti učinila – vývoj donutil leckteré konkurenty přehodnotit strategie, hlavně na trhu robotických vysavačů. Jak už jsme ale psali zkraje roku a nyní navazujeme dalším článkem na straně 8, fasáda dokonalého válečného stroje dobývajícího globální trh se začala postupně drolit. Nebudu teď opakovat to, co už píšu ve zmíněném článku, ale úvodník dovoluje ještě osobnější pohled na věc. To, že se Dreame dostalo do problémů, se na trhu řeší už nějakou dobu. Podrobně situaci rozebírám o pár stran dál. Co bych chtěl ale dodat nad rámec tohoto textu, je, že druhá čínská vlna, jak jsem začal nazývat čínské výrobce, kteří se intenzivně valí na západní trhy v posledních pár letech, na mě působí v mnohých případech jako naprosto chaotická armáda. Trochu ve stylu sovětské strategie „nás mnogo“, která sice vedla k vítězstvím ve druhé světové válce, ovšem za cenu obrovských lidských obětí – v našem případě tedy za cenu promarněných investic a vyhozených peněz. Číňané, a teď nejde jen o Dreame, vystřelují obrovské salvy inovací a investic do marketingu. Vše ale působí neorganizovaně, bez hlubší a dlouhodobější strategie, chybí fundament. Ukazují se prototypy výrobků, které nejsou ještě ve stadiu, aby byly prezentovány, dělají se velké marketingové akce, kde po velkém ohňostroji nenásleduje po nějaký čas zas vůbec nic (kromě brutálních slevových akcí). A přestože se mi hybridní strategie s využitím lokálních distributorů pro obchod a přímým placením marketingových aktivit ze strany samotné značky líbí, máme nejen z Česka informace o tom, že distributoři leckdy do reklamních aktivit nejsou zapojeni, ba dokonce o nich ani nevědí! Distributoři navíc žijí v neustálé nejistotě, protože Číňané už mnohdy ukázali, že jsou schopni distributora velmi rychle vyměnit – dostávají se ke mně i fascinující příběhy o tom, že byla někomu odebrána určitá produktová kategorie a dozvěděl se to až během lokálního veletrhu, když se zástupci firmy divili, proč tyto produkty vystavuje někdo jiný. Firmy jako MOVA, ale i takový Roborock nám jednou za rok pošlou tiskovou zprávu, ale pak se nic neděje a zástupci některých distribučních firem ani pořádně nereagují na elementární dotazy. Na špičce toho všeho stojí Dreame, kde popravdě vůbec netuším, jak se situace aktuálně má, pokud jde o komunikaci značky a její obchodní strategii na lokální úrovni. A dle toho, co slyším z trhu, chaos u těchto značek se nelíbí ani resellerům. Přestože mnohé z nich nadále sypou peníze do kompenzací a marketingu, nevytvářejí si na trhu silné vazby, renomé spolehlivosti a nemalují obraz indikující plány pro dlouhodobá partnerství. Jakmile se zastaví nebo sníží tok peněz, z diskusí s lidmi z oboru mám pocit, že se prodejci bez mrknutí oka posunou jinam. Jsem zvědavý, co přinese letošní IFA. Druhá vlna čínských firem nám nepochybně opět ukáže spoustu novinek. Bude ale po pomyslném „A“ následovat i „B“? Nejsem si tím po roce od velkého nástupu těchto Číňanů úplně jistý. Není to ale zjevně problém Číňanů jako takových. Zavedené firmy, jako Haier a Hisense, totiž hrají úplně jinou ligu. Mají jasné vize, jasné plány a postupují zcela systematicky s cílem posilovat své tržní podíly. Není to sice tak velkolepé a rozjařené jako u Dreame, zcela evidentně to ale přináší výsledky, na nichž lze dál poctivě stavět. VÁŽENÍ ČTENÁŘI, Lubor Jarkovský šéfredaktor
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=