ZRCADLO 92 92 • Sell • 6/2026 Lubor Jarkovský ZÁŘÍ JE ASI NEJNABITĚJŠÍM MĚSÍCEM ROKU, KDY VYRÁŽÍME NA MEZINÁRODNÍ I DOMÁCÍ PREZENTAČNÍ A OBCHODNÍ AKCE. LETOŠNÍ ROČNÍKY NÁS ALE V MNOHÉM PŘEKVAPILY. A NEJDE JEN O TOLIK DISKUTOVANÉ A VŠUDYPŘÍTOMNÉ ČÍNSKÉ FIRMY, KTERÉ OPĚT OPANOVALY HALY BERLÍNSKÉHO VÝSTAVIŠTĚ. V ZÁVĚRU MĚSÍCE JSME STIHLI ZAJET JEŠTĚ NA VĚHLASNOU A VELMI SPECIFICKOU KUCHYŇSKOU MÍLI / AREA30 DO NĚMECKÉHO LÖHNE. A VYNECHAT JSME NEMOHLI ANI LOKÁLNÍ FAST DAY. VŠUDE, KAM JSME DORAZILI, BYLA VE VZDUCHU CÍTIT JISTÁ MÍRA NERVOZITY. Nervozita na trhu sílí Ačkoliv vám přineseme reportáže z Kuchyňské míle a FAST Day až v příštím vydání, protože oba veletrhy se konaly v průběhu naší uzávěrky, ještě jsem stihl těsně před tiskem napsat tento článek. IFA pro nás nebyla pochopitelně žádným šokem. Čínská invaze a dominance na poli inovací byly na veletrhu vidět už několik let a po Trumpově celní idiocii se celkem logicky trend umocnil s tím, jak čínské firmy upnuly své zraky na evropské trhy ještě intenzivněji. Nic nového pod sluncem. Přesto v nás při procházení halami hrklo a zmocnil se nás tísnivý pocit. Jedna rovina je totiž profesionální, novinářská a současně klukovsky nadšenecká z nejnovějších hi-tech hračiček. Druhá je osobní, kdy se nám jako Evropanům na tlak dravých Asijců a pasivní defenzivu většiny evropských subjektů, které leckdy místo inovací řeší vlastní vnitřní problémy, nedívá s lehkým srdcem. Pokud jde o velké spotřebiče, na trhu už mnoho ryze evropských výrobců nezbylo – v podstatě tři hlavní v podobě BSH, Electroluxu a Miele, dále pak někteří menší hráči jako Amica. To, že Electrolux není v jednoduché situaci, se ví, není to žádné tajemství. I robustní a klidná německá síla v podobě BSH ale musela sáhnout k některým škrtům a reorganizaci výroby, protože je pro ni zkrátka určitá produkce na domácí německé půdě neudržitelná. A Miele se také přizpůsobuje změnám na trhu. Tento text ale není nějakou odbornou analýzou. Všichni víme, jak je to s náklady na energie, evropskými regulacemi a spoustou dalších faktorů, které zdejší producenty drtí… Co chci říct, je, že IFA a následně i Kuchyňská míle / area30 odhalily dvě věci. Za prvé, že Evropané až na drobné výjimky spíš jen s otevřenou pusou hledí na uhánějící čínský maglev. Nejvíc to bylo letos vidět na stánku BSH, kde se prezentovala jako největší novinka pračkosušička s tepelným čerpadlem – tedy produkt, který má LG a Electrolux v nabídce už spoustu let. A přestože chápu, že se značce Bosch prodávají horkovzdušné fritézy více než dobře díky síle značky a díky tomu, že koncový zákazník netuší, že prakticky všechny modely od všech značek pocházejí z Číny ze dvou provincií (Zhejiang a Guangdong) a jednotlivé západní i jiné značky je prostě jen nakupují v několika továrnách, ať už jde o OEM, nebo ODM produkci, ve chvíli, kdy jsou prezentovány jako jedna z největších novinek v rámci IFA, je mi z toho trochu smutno. Kde jsou přelomové inovace měnící trh? Kde jsou vizionářské produkty, s nimiž jsme se nejen u BSH, ale u dalších západních značek setkávali na IFA před 10 či 15 lety? Když jsme se v redakci oklepali z berlínské deprese, záhy jsme si prošli podobným šokem v Löhne, kde nás udeřilo „ono za druhé“, když navážu na předchozí odstavec. Veletrh, kam vyrážejí hlavně majitelé kuchyňských studií z Česka, nabízí mix produktů – od kuchyňského designu a prezentací výrobců kuchyní přes bohatá portfolia výrobců baterií a dřezů až po spotřebiče. Ještě před pár lety přitom platilo, že na area30, což je samostatná akce konaná v průběhu celé Kuchyňské míle, vystavovalo velké množství značek spotřebičů včetně těch superprémiových. Letos jsme ale halu prošli během asi 30 minut a měli jsme hotovo. Chuť jsme si částečně spravili v showroomech hráčů, jako je Gaggenau, V-ZUG, a především u značky BORA, která před časem postavila v nedalekém Herfordu unikátní showroom a školicí centrum s rozlohou 2 000 m². Toto bylo asi jediné místo, kde panovalo opravdové nadšení a dobrá nálada. Jinak jsme na mnoha místech cítili jistou odevzdanost. Na naši otázku, co máte nového, leckde zazněla „ohlušující“ odpověď: „Letos nic.“ A když jsme se pak vrátili zpět do Česka a záhy navštívili veletrh FAST Day, nešlo si nevšimnout některých chybějících, dříve tradičních vystavovatelů. Současně jsme vnímali to, že navzdory všeobecné dobré náladě se při posunu k serióznější diskusi o trhu široké úsměvy z tváří zástupců firem vytrácely. Řeč byla o překvapivě slabém září, nekončících slevových akcích, na nichž se stal trh závislým jako na heroinu, nákladech a všem dalším, co na bedra firem dopadá. Jistě, roli v tom hraje pokračující konflikt na Ukrajině, zprávy o možné eskalaci ze strany Ruska, zdražující pohonné hmoty a celý ten Donaldův íránský nesmysl… Důvody všichni nepochybně chápeme. Na realitě, která uvádí trh do stavu všudypřítomné nervozity, to nic nemění. Nedávné veletrhy pouze vše odhalují – bez obalu, v plné nahotě. Protože to, že nejste na IFA, v Löhne a na dalších akcích, není jen o úspoře. Není to jen o tom, zda má ta akce dostatečný byznysový přínos v daný moment. Je to i o optice – jak věci vypadají. A mnohé firmy neúčastí či osekanou účastí nebo jen zkrátka odpovědí „Nic nového nemáme“ nevysílají do trhu signál, že jsou silné a připravené čelit sílící východní konkurenci. Jako Evropanům se nám na ten obraz nedívá s lehkým srdcem. Přesto stále věříme, že šance na obrat existuje. Musíme.
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=