Téma

SELL vychází již 13 let. Cesta k jeho prosazení na trhu byla trnitá

Navzdory obtížím s rozjezdem časopisu, mě nadšení pro věci nikdy neopustilo. Fotka z IFA 2011

Když jsem nastupoval na pozici šéfredaktora časopisu, nebyl jsem úplný zelenáč. Už v závěru střední školy jsme s pár spolužáky začali pracovat pro v té době velmi populární časopisy, jako Level, Stereo & Video nebo Internet Magazín. Současně jsme byli jedni z vůbec prvních redaktorů rozjíždějícího se webu Technet.cz, kde jsem já osobně psal především recenze na počítače, MP3 přehrávače a všelijakou audio a video techniku. V době nástupu do SELLu bylo za mnou už nějakých šest let praxe v roli externího redaktora a editora. To asi sehrálo největší roli, proč si kolegové z Maďarska, kde už tamní mutace nějaký ten rok fungovala, nakonec vybrali do pražské pobočky mladého cucáka místo mnohem starších zájemců.

První vydání SELLu, které v Česku zamířilo do trhu. Projekt navázal na předcházející Sell In Sell Out vedený jinou redakcí.

Nepěkné dědictví

Když se čtyřiadvacetiletý kluk, který roky vyměňoval hospody a večírky s přáteli za večery strávené testováním nejnovější elektroniky, stane šéfredaktorem, asi se nelze divit, že to považuje za splněný sen. Prvotní nadšení a plány začít budovat nový komunikační kanál pro trh domácích spotřebičů ale brzy vystřídala velmi studená sprcha.

Asi vás překvapí, že nemám na mysli hospodářskou krizi, která se v té době začala projevovat, i když měla na velmi pomalý start projektu pochopitelně vliv. Mnohem horší ovšem bylo to, že SELL v Česku před mým nástupem zhruba rok vycházel pod názvem Sell In Sell Out a jeho představitelé si neudělali v branži nejlepší jméno. Nerad bych, aby to znělo, že chci na někoho házet špínu. Nebudu proto zabíhat do detailů. Stačí snad, když řeknu, že neautorizované rozhovory a pirátsky stažené inzeráty v náhledové kvalitě, které se na stránkách časopisu objevily, dotčené firmy nepotěšily.

Po svém nástupu jsem s nadšením zamířil na první tiskové konference, kde mi poté, co jsem řekl, který titul vedu, leckteří zástupci firem odmítli podat ruku a vůbec se mnou mluvit. Nechápal jsem. Postupně jsem zjistil, co vše se v minulosti odehrálo, a odhalil tu nemilou šlamastyku. Co naplat, že jsem s tím neměl nic společného a v časopise nezůstal jediný člověk z předchozí redakce. Nepěkné dědictví jsem musel nést na svých bedrech chtě nechtě a mravenčí prací začít vztahy nejen budovat, ale u některých firem vůbec získat prostor, aby k nějakému budování mohlo dojít. Dlužno dodat, že většina mi šanci nakonec dala.

„Cože? B2B časopis? K čemu to je?“

Pokud už nebyly vztahy u některých firem pošramocené, narážel jsem na začátku do vcelku neprostupné zdi nepochopení koncepce SELLu jako takového. Dokonce jsem od některých lidí slyšel dotazy typu: „A proč bychom se měli prezentovat v něčem, co nejde koncovému zákazníkovi?“ Musím přiznat, že měsíce kontinuálního odmítání a někde až vysmívání byly kruté. Pálili jsme v té době neuvěřitelné peníze za každé vydání a situace došla tak daleko, že jsme si já i kolega, který zajištoval tisk, zpožďovali platby. V jednu chvíli jsme dlužili za několik vydání a já sám byl nakonec rok ve skluzu se svou výplatou.

Bylo každopádně potřeba bojovat, protože jsem já, externí redaktoři a další angažovaní pochopili, že projekt má skutečný potenciál. Vždyť v Česku žádný B2B časopis tohoto typu neexistoval a bylo jen otázkou času, než ho začne trh akceptovat. V západních zemích tento typ médií funguje už od 70. let a nikdo z výrobců tam smysluplnost spolupráce na takovém projektu nezpochybňuje. I díky trpělivosti majitele našeho malého vydavatelství a jeho postupným finančním injekcím jsme ony kritické dva roky přežili, než na sebe začal magazín vydělávat.

Obsahová kvalita byla na začátku bídná

Když nyní listuji starými čísly, otevřeně přiznávám, že dnes už bychom je vydat nemohli. Velké množství typografických i faktických chyb, povrchnost textů, nezasvěcenost… Žádný učený z nebe nespadl, to je jasné. Přesto se zpětně nedivím, že mnoho firem v prvních letech nechtělo do SELLu investovat. Trhu s domácími spotřebiči, jeho mechanismům a fungování jsem tehdy vůbec nerozuměl já ani externisté. Časopis se proto věnoval hlavně produktové stránce a ani zde nebyly výstupy vždy v optimální kvalitě. Necítím se proto dotčeně, že mi v první třetině existence časopisu spousta lidí řekla na nabídku inzerce prosté „Ne“ bez další diskuse.

Úplné začátky. IFA 2010. Zleva doprava – Lubor Jarkovský (CZ SELL), Grzegorz Leśniewski (PL SELL) a Dávid Szalai (HU SELL).

De’Longhi, Beko a všichni další

Naději nám ale dali někteří jednotlivci, kteří přes diskutabilní úroveň časopisu viděli v projektu z dlouhodobého hlediska potenciál. Prvním byl Andrea Natale, který v té době intenzivně pracoval na tom, aby etabloval značku De’Longhi na českém trhu. Dlouholetý šéf zdejší pobočky italské firmy znal tento typ médií právě ze své rodné země a jevil od začátku upřímný zájem spolupracovat. Krátce nato zaujal podobný postoj i Roman Kantor v roli nového šéfa značky Beko. Myslím, že právě Roman Kantor si určitě sám moc dobře pamatuje, jaké to je, když se na vás lidé dívají skrz prsty, posmívají se vám a dehonestují vaši značku. Beko zezačátku prodávalo hlavně levné sporáky a pračky a leckteří zástupci tradičních značek při vyslovení názvu této firmy často zvedali oči v sloup. Kam Beko dokráčelo, víme všichni…

Kolem roku 2010 se objevovaly první větší náznaky změn a spolupracujících firem začalo přibývat. A to i díky tomu, že do branže mířily nové tváře nezatížené tím, že jim tady chce nějaký mladý kluk narušovat zavedené pořádky jakýmsi časopisem. Sněhová koule byla v pohybu, až jsme dospěli do fáze, že zhruba polovina branže s námi spolupracovala a časopis byl konečně finančně stabilní.

Kontroverzní Jarkovský a SELL coby servis trhu

Dodnes se setkávám s tím, že mě někdo označuje za kontroverzního novináře. Leckomu vadí, že píšu věci bez obalu a že se nebojím témat, která mohou být až nepříjemná. O některých firmách jsem v posledních letech napsal články bez ohledu na to, zda měly v SELLu inzerci, nebo ne, které v jejich kancelářích vzbudily pozdvižení. Za těch 13 let jsem se párkrát seknul a neměl pak rozhodně klidné spaní, ale největší zloba nenastala, když jsem publikoval chybné informace. Ne nadarmo se říká, že za pravdu se člověk zlobí nejvíc.

Mým úkolem není vydávat sluníčkovou výkladní skříň firem. To, co dělá SELL tím, čím je, jsou právě texty, které v rámci branže upozorní na rozličné nešvary. Právě tyto texty dle ohlasu, který přichází v posledních letech prakticky na každé vydání, jsou pro většinu z vás důvodem magazín otevřít a číst. Přestože tím zavírám dveře ke spolupráci s některými subjekty, nic na svém upřímném projevu měnit nebudu. Peníze nejsou všechno. A začít vydávat „bezpohlavní SELL“ by bylo jako si pod sebou řezat větev.

SELL je kolektivní dílo

Co osobně považuji za nejdůležitější, je fakt, že časopis nemá inzerenty nebo klienty, jak jim říkají prodejci inzerce ve velkých vydavatelstvích. SELL má partnery. Spolupráce netkví v publikaci dodaných vizuálů, nýbrž v kontinuální komunikaci o tom, co se na trhu děje. Pokud podrobujeme kritice velké prodejce, jako je Alza, Mall a další, například kvůli některým praktikám, není to pouze hlas můj nebo hlas externího redaktora. Je to hlas trhu, protože obsah časopisu vzniká na základě soustavné a neutuchající komunikace mezi námi a firmami z branže, které s námi úzce spolupracují. Proto také současná vydání stojí někde úplně jinde než zmiňovaná čísla z roku 2008 nebo 2009. Naším cílem nadále zůstává vytvářet s firmami komunikační kanál, nikoliv někomu tupě a mechanicky tisknout reklamu.

V roce 2018 slavil magazín SELL desetileté výročí. Narozeninové večeře v restauraci Aureole na pražské Pankráci se tehdy zúčastnilo mnoho čelných představitelů výrobců. Doufejme, že za dva roky budeme moci k 15 letům časopisu uspořádat podobnou akci a koronavirová pandemie bude již minulostí.

Společný projekt s deníkem E15

Našemu časopisu v průběhu let velmi pomohla také tehdy vcelku revoluční spolupráce s ekonomickým deníkem E15. Když jsme začali řešit nápad vydávat v něm speciální přílohy, leckdo si opět ťukal na hlavu. „Inzerovat v roce 2013 spotřebiče v novinách? Vždyť už nejsou devadesátky!“ Svým způsobem pravda. Jenže projekt speciálů se opět natolik vymykal a byl velmi dobře zacílený na movitější a vzdělanější lidi, kteří jsou typickými čtenáři E15, že se nám povedlo celou věc rozjet. Letos speciály vychází sedmým rokem – pandemie pochopitelně do našich plánů loni i letos zasáhla, a tak jsme zpracovali některá témata v digitální formě na E15.cz. I po sedmi letech platí, že nic podobného žádný mediální dům v Česku nepublikuje.

SELL dávno není printovým médiem

Digitalizací prošel před lety i samotný časopis, který nadále nákladně tiskneme, protože dle našich zjištění většina lidí z branže printovou verzi nadále preferuje. Digitální publikaci dáváme na náš web už skoro dekádu. Postupně se přidal mailový newsletter, LinkedIn, YouTube a nově také plně webová verze časopisu. SELL je dnes už multiformátovým a multimediálním projektem. Přesto zůstává věrný své původní myšlence – zajišťovat branži informační servis a tvořit komunikační kanál mezi prodejci a výrobci. To, zda se nám to daří, musíte posoudit sami. Já bych chtěl jen v závěru poděkovat všem, kteří přispěli k tomu, že jsme doputovali až sem. Díky za to, že už 13 let sedím na stejné židli, a za splněný sen jednoho obyčejného kluka z Prahy.

Lubor Jarkovský