Mlsnova rybářská expedice narazila
Antimonopolní úřad od ledna 2022 postupuje trhem a tvrdě trestá jakékoliv pochybení výrobců a značek. Hlavně pokud jde o jejich snahy bránit (za hranicí zákona) destruktivní cenové erozi. Přestože je tato činnost skutečně mimo zákon, kdo situaci skutečně rozumí, ví, že nejde o černobílý problém. Svět není tak jednoduchý, abychom tu měli na jedné straně zlé nenasytné firmy a na druhé nebohého spotřebitele. Přestože aktivity úřadu působily velmi systematicky a metodicky, jevily se takříkajíc neprůstřelně, opak se zdá být nyní pravdou.
Antimonopolní úřad pokutoval v posledních dvou letech několik firem z oboru spotřebičů a u dalších probíhá kontrola. Vše odstartovalo na začátku roku 2022, když na základě udání zamířili úředníci do společnosti Electrolux, kde v důsledku zásahu nakonec skončilo celé vedení a dva obchodní týmy. Reakce švédské centrály Electroluxu byla, zpětně hodnoceno, spíše přehnaná. V dalších firmách, kam ÚOHS dorazil, už proto žádné personální zemětřesení nenastalo. Úřad každopádně tehdy nasbíral zásadní data k případu ve velkoobchodu FAST ČR a jeho úředníci pravděpodobně rychle pochopili, že právě velkoobchody a velcí prodejci jsou významnou křižovatkou případných „problematických e-mailů“ s požadavky na „opravení ceny“. Rok nato se proto nepřekvapivě objevili v HP Tronicu i K+B Progres. A zde začíná být drama trhu s elektrem mimořádně zajímavé.
Náhodné selhání? Nebo diletantství?
Kromě toho, že se ke mně donesly informace o údajně nepříliš profesionálním průběhu zásahů v rozličných firmách, kde například někteří z úředníků při nalezení dat GfK týkajících se cen nadšeně výskali, že „mají důkaz“, přičemž, jak všichni víme, nejde o nic nelegálního, mnohem vážnější je pro antimonopolní úřad, dlouhodobě kritizovaný z více stran, to, že jeho úředníci pravděpodobně chtěli použít data, která nezískali v souladu se zákonem. Týkat se to má dle mých zdrojů společnosti HP Tronic, která údajně nebude pokutována, za což vděčí skvělé práci prestižní advokátní kanceláře Havel & Partners. A uloženou 13milionovou pokutu za údajné maření šetření ÚOHS nezaplatí ani firma Beko, což je už dokonce potvrzeno. Úřad k této skutečnosti žádnou tiskovou zprávu nevydal, nicméně jsem si při přípravě tohoto textu a „googlování“ stanoviska firmy Beko všiml, že byla původní tisková zpráva z 20. listopadu 2023 doplněna o větu: „Uvedené rozhodnutí bylo předsedou Úřadu v červenci 2024 zrušeno a řízení zastaveno.“ Pokud jde o pokuty, úřad se jimi na svém webu rád chlubí. O opačném rozhodnutí informuje doplněním věty do skoro rok staré tiskové zprávy.
Úřad nedávno opět kritizovala i Transparency International (TI), zejména tedy jeho šéfa Petra Mlsnu, který i přes předchozí kritiku pokračuje po vytyčené trajektorii. Brání diskutované reformě úřadu, který nepodléhá žádnému odbornému dohledu a vlastně si stanovuje pravidla sám. Mlsna navíc podle TI udržuje společenské kontakty s těmi, které by měl kontrolovat, a koncentruje ve svých rukou nebývalou moc. Složitý a pomalý proces rozhodování pak podle organizace vytváří prostor pro korupci.
Cenová eroze, která drtí trh
Když se ale ještě vrátím k celému tématu obšírnější optikou, je úsměvné, že když nedávno poskytl generální ředitel Sdružení výrobců domácích spotřebičů Radek Hacaperka tvrdý a otevřený rozhovor deníku E15, kde se tématu cenové eroze věnoval, kontroval o pouhé tři dny později (!) Mlsna rozhovorem ve stejném médiu. Přiznám se, že mě při čtení zejména jedné části jímá hrůza, protože se zde Mlsna chlubí tím, že aktivita úřadu vedla k tomu, že se ceny spotřebičů i v době vysoké inflace příliš nezvýšily. Uvažte prosím, že u některých velkých spotřebičů došlo za posledních 20 let k poklesu průměrné ceny až o 49 %. Podle Mlsny je v pořádku, že během nedávné inflace nedošlo téměř k růstu cen spotřebičů, ačkoliv výrobcům výrazně stouply náklady v celém výrobním i distribučním řetězci. A to díky diskutabilně nastaveným zákonům v Unii i, dovolím s říci, nebývale tvrdému postupu ze strany ÚOHS, kdy jsou zcela nekompromisně vymáhány zákony bez přihlédnutí k realitě trhu s více než 20 let trvající cenovou erozí a zcela opačným vývojem koncových cen spotřebičů oproti mzdám. Mlsna, který se vymlouvá na nemožnost zasáhnout na trhu potravin, zachraňuje velmi špatné renomé úřadu tažením proti sektoru, kde se dnes běžně prodává pračka i za 5 tisíc korun, což je aktuálně méně než jedna devítina průměrného platu. Přitom v roce 1994, kdy byla průměrná mzda 6 894 Kč, stála v průměru předem plněná pračka 13 100 Kč, což jsou čísla, která jsem si našel v databázi ČSÚ. Za pračku jste před 30 lety tedy dali zhruba dvě mzdy, zatímco loni jste podobný model koupili v průměru za 10 164 Kč. Ze současné průměrné výplaty si tedy pořídíte 4,5 kusu průměrné pračky.
Musím si tedy klást otázku, zda umějí v ÚOHS počítat a zda vůbec chápou realitu trhu s domácími spotřebiči. Jít lovit neposlušné ryby je nepochybně jejich úkolem. Když si ale půjdete koupit rybářský lístek, nikdo nepředpokládá, že místo prutu použijete dynamit. Respektive to stát předpokládá, a proto svévolné používání dynamitu zakazuje. A v tom tkví celý problém ÚOHS, který hází výbušniny do rybníka s větší frekvencí než kdejaký westernový desperát.
Lubor Jarkovský
