Aktuální spíše negativní čísla GfK z konce loňského a začátku letošního roku nejsou tím hlavním, co trápí výrobce a distributory. V Česku v podstatě zůstali už jen tři významní velcí prodejci, přičemž zejména dva z nich tvoří dohromady dominantní sílu. Stupňující se požadavky na kompenzace a marketingovou podporu spolu s nedávným tvrdým delistingem v Alze, která má dle našich zdrojů dlouhodobé problémy s přeplněnými sklady, začínají pro některé distribuční firmy představovat existenciální hrozbu.
Loňský rok byl pro český trh s elektrem mimořádně transformativní. Pomyslná herní deska doznala obrovských změn zejména na straně prodejních kanálů, ale škatulata proběhla také na straně značek. Největší událostí v této oblasti bylo nepochybně dlouho diskutované a očekávané spojení firem Beko a Whirlpool na lokální úrovni, což v důsledku vedlo k mnoha odchodům z obou původních týmů v čele s avizovaným koncem dlouholetého generálního ředitele lokální pobočky Beko Romana Kantora a pár měsíců nato ohlášeném konci Tomáše Bělohlava, marketingového a commercial directora (viz box u tohoto článku na str. 46).
Pokud jde o prodejní kanály, už od poloviny loňského roku začal být zvučnějším tématem řetězec Okay, o jehož finančních problémech se vědělo dlouho. Krach firmy příliš překvapivý není, byť neschválení restrukturalizačního plánu z konce loňského roku bylo pro leckoho na trhu nečekaným vývojem událostí. K tomu se ještě vrátíme dále v textu.
Živé debaty o Okay v průběhu března přebila další zásadní událost v podobě změn, k nimž přistoupila Alza.cz. Naše zdroje hovoří o vylistování cca 25 značek z oboru elektra včetně kategorie spotřebičů, zrušených backorderech a zastavení distribuce konkurenčních privátních značek v kategorii velkých spotřebičů. Týká se to tedy ETA, Philco a ECG.
A do třetice má na trh a značky nemalý vliv loňské spojení českého HP Tronicu se slovenským NAY. Nejviditelnějším dopadem je výrazně větší prostor, který dostává značka ETA na regálech kamenných prodejen NAY. Její další rozšiřování probíhá i v Datartu, kde je v prodejnách vidět snaha HP Tronicu prosadit ve větší míře také její velké spotřebiče.
Už v loňském roce se do naší redakce dostávaly pravidelně informace o tom, že Alza.cz odmítá od partnerů závoz produktů na sklad či je přinejmenším složité se dohodnout na závozovém okně. Kdo ho z nějakých důvodů minul, měl až na několik týdnů smůlu. Problémy Alzy s kapacitou skladů v kombinaci s neustálou snahou firmy dosáhnout vyšší a vyšší efektivity vedly v nedávné době k poměrně velkému vylistování méně zvučných značek. Přestože to představuje pro dotčené dodavatele problém, upozorňují pod pochopitelnou podmínkou anonymity, že je především šokoval způsob, jakým Alza k situaci přistoupila. Někteří totiž nebyli o této situaci vůbec informováni a došlo k ní v podstatě ze dne na den, kdy byly výrobky, či dokonce celá „brand page“ na webu Alzy vypnuty. Problematická komunikace ze strany Alzy je tématem v oboru delší dobu, ať už jde o stahování zalistovaných produktů z nabídky bez jakékoliv komunikace s dodavatelem, rušení backorderů, nebo zasílání informací o zastavení naskladňování v pozdních večerních hodinách. Dodavatelé nicméně s hořkým úsměvem přiznávají, že si na tyto způsoby již zvykli a vnímají je jako důsledek tržní síly Alzy, která si takové jednání může dovolit.
Alza.cz ale nepřekvapila pouze menší nebo střední distribuční firmy. Nemalé pozdvižení způsobila také u velkých hráčů HP Tronic a FAST ČR, když jim oznámila, že přestává odebírat velké domácí spotřebiče jejich privátních značek. Situace se tedy dotkla značek ETA a Philco. Pochopitelně také značky ECG, za níž stojí K+B Progres. Po konci Electro Worldu a krachu Okay představuje krok Alzy pro ECG další významný problém.
„Rozhodnutí Alzy má dva důvody. Prvním je snaha dát větší prostor její vlastní privátní značce Siguro. Druhým je kapacita skladů, s níž má Alza obrovský problém,“ popisuje situaci jeden z dlouholetých insiderů branže domácích spotřebičů, který se pohyboval za dobu své kariéry na straně značek i velkoobchodů. „Rozhodnutí je podle mých informací trvalé, byť ne plošné, a týká se kategorie MDA. Rozhodují se po segmentech nezávazně a nejde o celkovou změnu politiky firmy shora,“ doplňuje.
Ohledně delistingu jsme kontaktovali i místopředsedu představenstva firmy Petra Benu, který nám zaslal následující reakci: „S naší nabídkou průběžně pracujeme, aby reflektovala měnící se potřeby našich zákazníků. Privátní značky ostatních prodejců běžně prodáváme. Pokud něco vyřadíme, tak to není z ideologických důvodů, že jde o něčí privátní značku, ale je to primárně z důvodu malé poptávky našich zákazníků. Mimochodem stejně jako prodáváme privátní značky jiných obchodníků, tak Alzaboxy máme otevřené pro ostatní dopravce, a tím tak naše přímá konkurence využívá naše boxy pro doručení svých balíčků. Pokud vím, tak toto je evropský nebo dokonce světový unikát.“
Zhoršující se situace řetězce Okay vedla postupně k prodlevám v platbách za zboží, až někteří dodavatelé akumulovali manko v desítkách milionů korun. Dohromady činí celý dluh asi 700 milionů korun. Majitel řetězce, Jindřich Životský, se pokusil v závěru roku ještě navrhnout věřitelům restrukturalizaci firmy (včetně dluhu). Přestože se ještě v prosinci mnozí zástupci firem, s nimiž jsme hovořili, vyjadřovali k návrhu kladně ve smyslu, že jim asi nezbývá nic jiného a byli by rádi, kdyby Okay přežil, vývoj nabral jiný směr. Plán schválen nebyl – dle našich zdrojů z trhu mimo jiné kvůli tomu, že chtěl Životský uhradit zpočátku jen 25 % celkové výše pohledávek. „Panovala shoda, že půjde jen o oddálení nevyhnutelného a že další peníze neuvidíme,“ okomentoval situaci zástupce jedné z dotčených firem. „Životský měl nabídnout víc, aby získal dostatečnou podporu. 25 % byla jednoduše chyba,“ doplňuje další dlouholetý profesionál z oboru. Svou roli sehrál pravděpodobně také postoj největšího věřitele ze strany dodavatelů, firmy Gorenje, patřící pod čínský Hisense. Jelikož jsou čínské firmy pojištěny u své domácí pojišťovny, o celou pohledávku rozhodně nepřijdou. Další dodavatelé jsou na tom jinak. Někteří hráli tak trochu vabank v jistém zoufalství z toho, že byl Okay poslední větší prodejce, kam mohli bez problému dodávat. Všechny další významné subjekty v oboru totiž mají své privátní značky.
V nedávné době pak vyšlo najevo, jak už psal Michael Mareš ve svém článku v Hospodářských novinách, že se Životský po předcházejícím vyvedení majetku pokouší také o určitou insolvenční kličku v podobě dosazení insolvenčního správce dle vlastního výběru. Zákon to skutečně umožňuje, byť se to může zdát neuvěřitelné. Nikoho z oboru pak nemůže překvapit, že Životský dál ve skladu u brněnského letiště prodává naskladněné zboží, ačkoliv jím je zajištěna pohledávka největšího věřitele – banky Unicredit.
Začátkem roku došlo ve slovenské NAY k oznámení zásadních personálních změn. Na svých pozicích mají skončit po necelém roce generální ředitel Roman Kocourek a obchodní ředitel Michal Navrátil. Nejde o žádný vyhazov. Jejich ústup probíhá dle našich zdrojů pozvolna a v klidnějším duchu. Důvodem každopádně mají být slabé výsledky NAY v onlinu, kde došlo údajně v meziročním srovnání k propadu o desítky procent. Zejména ve prospěch Alzy.
HP Tronic chce také na Slovensku výrazněji prosadit svou značku ETA, která už od loňska získává prostor v kamenných prodejnách na úkor dalších dodavatelů. Největší výzvou je pro nový česko-slovenský subjekt sjednocení objednávkových systémů. Vše by mělo nakonec běžet pod stejným systémem, jaký používá Datart. Zatím je integrace v procesu, což s sebou nese různé problémy a výzvy. Někteří dodavatelé celkem přirozeně kvitují zjednodušení vyjednávacího procesu o spolupráci s tím, že je čekají už jen cesty do Zlína. Na druhou stranu si uvědomují, že větší tržní síla NAY-Datart s sebou nese také spoustu negativ včetně stupňujících se požadavků na kompenzace.
Když sečteme důsledky všech předchozích odstavců o Alze, Okay i HP Tronicu, vyplývá z nich především jedno – nezávislé značky/dodavatelé jsou pod stále větším tlakem. V nejhorší situaci jsou malí distributoři levnějšího zboží a nezávislé obchodní značky, jejichž výrobky nemají vysokou přidanou hodnotu a pocházejí často ze stejných čínských továren, z jakých odebírají produkty sami velcí prodejci pro své „privátky“.
Čištění sortimentu v Alze, konec Okay coby asi posledního opravdu významného prodejce bez privátní značky a posílení Datartu/Nay v kombinaci s důrazem na značku ETA v těchto prodejních kanálech vytvářejí velmi nebezpečný mix, v jehož důsledku může dojít k tomu, že některé značky z českého (i slovenského) trhu výhledově opravdu zmizí. Některé menší a střední distribuční firmy se už od loňska intenzivně zabývají svou budoucností a vnímají změny v oboru jako existenciální hrozbu. Výsledkem nakonec nebude nic jiného, než na co upozorňujeme v našich článcích už delší dobu – zhoršení konkurenčního prostředí a další snížení pestrosti nabídky trhu.
Place this on the third page of the article:
Žádná větší transformace firmy se většinou neobejde bez následné fáze odchodů a spojení Beko a Whirlpool na lokální úrovni není výjimkou. Po loni avizovaném a nadále plánovaném odchodu dlouholetého generálního ředitele Romana Kantora, k němuž by mělo dojít během letošního jara, opustí Beko ke konci dubna také Tomáš Bělohlav. Ten od loňského jara působí ve Beko Europe jako marketing a commercial director pro Česko a Slovensko. Předtím zastával pozici ředitele marketingu v Beko Česká republika po dobu několika let. Do české pobočky tureckého výrobce nastoupil už v roce 2016 v roli marketingového specialisty.
Pozici commercial director nebude Beko znovu obsazovat a nebude hledat za Tomáše Bělohlava náhradu. Firma se v zásadě vrátí ke své původní struktuře bez zastřešení marketingového, produktového a obchodního týmu dedikovanou osobou. Jednotlivé týmy budou mít své vedení zodpovědné generálnímu řediteli, jímž se stane, pravděpodobně již letos v dubnu, Burak Kıroğlu. Tomáš Bělohlav ke svému odchodu a změnám našemu časopise řekl: „Devět let je dlouhá doba. I já se ale potřebuji posunout dále a učit se nové věci. O tom jsem přemýšlel delší dobu a nyní je na to ideální doba. Loňské změny ve struktuře rozhodnutí výrazně ulehčily a ulehčily situaci i samotné firmě, protože není potřeba na moji pozici hledat náhradu.“
Roman Kantor a Tomáš Bělohlav nejsou pochopitelně jedinými, kdo tuzemskou pobočku Beko Europe opouští. V rámci konsolidační fáze po spojení Beko a Whirlpool na lokální úrovni již odešlo či nepokračovalo v rámci nové struktury vícero lidí z různých oddělení.
Autor: Lubor Jarkovský