Reportáž

International TCG Summit – Zničí čínská online tržiště, pomalý postup Evropské komise a regulační peklo evropské výrobce a prodejce elektra?

Obor domácího elektra to nemá v Evropě už spoustu let vůbec jednoduché. Popravdě dostává jednu ránu za druhou. Ať už je to dlouhodobě trvající cenová eroze, přemíra regulací, nedostatečná ochrana unijního trhu před moderními platformami, na nichž prodejci nedodržují všechny lokální zákony, nebo uvadající evropská produkce nejen v sektoru spotřebičů. To vše se řešilo během dvou na sebe navazujících panelů, které považujeme za nejdůležitější úsek celého TCG Summitu.

Ve stínu aut a elektráren

Debat o takzvané Zelené dohodě nebo ekodesignu se vede ve společnosti nepočítaně. Většina z nich se soustředí jen na několik málo oblastí, jako je energetika nebo automobilový průmysl, přičemž obsáhlost a složitost této problematiky je tak velká, že ani ze strany politiků není v diskusi skoro nikdy uchopena seriózně. O výkřicích a nesmyslech šířených na sociálních sítích ani nemluvě. TCG Summit nabídl neobvykle fundované okénko, v němž se v rámci dvou pilířů unijní politiky – Zelené dohody a Digitální dekády – celkem přirozeně aktéři věnovali oblastem, které jsou zcela mimo zájem široké veřejnosti, ale i politické reprezentace a běžných médií. Kdo by řešil výrobu praček nebo doručování objednávek z Číny, když se hraje o spalovací motory, že? Přestože je neoddiskutovatelné, že taková výroba spotřebičů není pro Evropu stejně důležitá jako produkce aut či energetika, nepochybně by neměla být zcela přehlížena. Stejně jako porušování zákonů prodejci na marketplacech, či dokonce ze strany celých těchto platforem. O to důležitější je, že TCG Summit svedl evropské špičky oboru dohromady a umožnil jim o situaci nejen hovořit, ale případně položit základy pro jednotný postup napříč sektory a jejich sdruženími.

Příval regulací, které kladou na výrobce další a další nároky

Hans Carpels téma otevřel, ale v diskusi se k němu souhlasně posléze přidali i další. Evropa nakládá na bedra firem další a další povinnosti. Nejde jen o jednotlivé regulace, ale o jejich celkový objem, překrývání a rychlost zavádění. Firmy popisují situaci jako „smrt tisíci řezy“, kdy neustálý proud nových administrativních, technických a finančních požadavků odčerpává zdroje, které by mohly být investovány do inovací, výzkumu a vývoje nebo expanze. Během debaty byly zmíněny především tyto nové či revidované předpisy:

• Nařízení o ekodesignu pro udržitelné produkty (ESPR) – výrazné rozšíření požadavků na ekodesign, u něhož se dříve řešila především energetická účinnost, nyní pokrývá širší spektrum kritérií udržitelnosti, jako jsou životnost, opravitelnost či recyklovatelnost. Klíčové je, že se vztahuje na téměř veškeré fyzické zboží uváděné na trh EU. Konkrétní požadavky pro jednotlivé kategorie produktů, včetně elektroniky, mají být stanoveny prostřednictvím delegovaných aktů, přičemž první pracovní plán, který určí prioritní skupiny, je oborem netrpělivě očekáván.
• Digitální pas produktů (DPP) – významnou součástí ESPR, které se na TCG Summitu ve svém projevu věnoval právě Hans Carpels, je připravovaný digitální pas produktů, který si klade za cíl poskytnout spotřebitelům, servisům i recyklačním firmám detailní data o původu materiálů, složení a možnostech demontáže a recyklace. Ačkoliv jsou záměry EU jako vždy chvályhodné a vznešené, implementace této části ESPR se jeví jako velmi složitá. Firmy vyjadřují obavy ohledně komplexnosti a přílišné složitosti celé věci vyžadující sběr a správu obrovského množství dat.
• Směrnice o zelených tvrzeních (GCD) – přestože se o této regulaci hovořilo na TCG jen velmi okrajově, musíme ji zmínit také. Chystaná směrnice má zabránit takzvanému „greenwashingu“, tedy klamavým tvrzením o ekologičnosti určitého výrobku nebo služby. Je ale otázkou, jak bude fungovat v praxi. Už nyní je totiž patrný problém v tom, že zatímco firmy produkující v Evropě jsou striktně kontrolovány, zda splňují všechny regulatorní požadavky Unie, mimo EU to lze těžko nade vší pochybnost ověřit. Řeč byla nepřekvapivě zejména o čínské výrobě. Přestože mohou jednotlivé firmy tvrdit, že všechny evropské regulace v případě výrobků určených pro unijní trh splňují, zástupci evropských subjektů mají obavy, že tomu reálně tak není.

O situaci na trhu se živě diskutovalo také o přestávkách mezi jednotlivými panely.

• Zákon o digitálních službách (DSA) a zákon o digitálních trzích (DMA) – tyto dva klíčové akty, plně aplikovatelné od prvního čtvrtletí loňského roku, představují vlajkovou loď EU v regulaci digitálního prostoru. DSA se zaměřuje na odpovědnost online platforem za obsah, boj proti nelegálnímu zboží a dezinformacím a ochranu uživatelů. DMA cílí na takzvané „gatekeepery“ v podobě největších online platforem a snaží se zajistit férovější hospodářskou soutěž v digitálním prostředí. Evropská komise začala poměrně rychle využívat svých nových pravomocí a zahájila formální řízení proti čínské platformě Shein pro možné porušení DSA a vyšetřuje Temu.
  Zástupci oboru hovořili především o těžkopádnosti EU. Nové platformy podle nich v podstatě obcházejí zákony a zneužívají zdlouhavých procedurálních lhůt. Výsledkem je absurdní situace, kdy evropské firmy investují obrovské peníze i úsilí do dodržování pravidel a jejich neféroví konkurenti naopak profitují z nedodržování těchto pravidel. Vzniká tak podle nich na trhu zásadní nerovnost, což podkopává samotný smysl regulace.
• Reforma cel EU – už v roce 2023 představila EU velkou reformu, která má přizpůsobit celní unii nové globální éře e-commerce. Jednou z klíčových změn má být zrušení osvobození od cla pro zásilky z hodnotou pod 150 eur, což je podle zástupců evropských firem mezera, již masivně zneužívají zejména čínští prodejci podhodnocováním zboží či rozdělováním objednávek do více zásilek. Vedle zrušení zmíněného limitu chce Unie zavést koncept takzvaného „předpokládaného dovozce“, kdy by odpovědnost za výběr cla a DPH a zajištění shody zboží s unijními předpisy přešla na online platformy zprostředkovávající prodej ze třetích zemí do EU. Evropští prodejci a výrobci inciativu pochopitelně vítají. Na summitu ale projevili nemalé rozčarování nad extrémně dlouhým časovým horizontem implementace, který je zcela mimo realitu toho, jak rychle postupuje technologický vývoj. Plánované zrušení celní výjimky pro zásilky do 150 eur až v roce 2028 a plné dokončení celní reformy v roce 2038 vnímají (nejen) firmy z oboru elektra doslova jako děsivé.

O situaci na českém trhu hovořili na summitu Daniel Nový, člen představenstva Nay-Datart (vlevo) a Petra Bena, místopředseda představenstva Alza.cz.

Kromě jmenovaných regulací a reforem přišla na TCG Summitu řeč také na směrnici o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD), která firmy neúměrně zatěžuje. Kladli si také otázky, zda reporty vůbec někdo čte a zpracovává, zda vůbec k něčemu reálně slouží.

Lutyšské letiště jako symbol evropské těžkopádnosti

Když v roce 2018 oznámil čínský gigant Alibaba, že si vybral letiště v Lutychu jako svou hlavní logistickou centrálu pro Evropu, psalo se v místních médiích o chystaných velkých investicích a vzniku spousty pracovních míst. Že Číňané sliby zcela nedodrželi, není asi překvapivé. Každopádně už krátce po otevření se začalo ukazovat, že je v Lutychu zaděláno na pořádný průšvih. Přes belgické letiště totiž do Unie míří miliony zásilek z Číny a tamní celní úředníci nemají kapacitu zkontrolovat, zda zasílané zboží splňuje evropské normy. Nehledě na neodvádění recyklačních příspěvků či poplatků z prázdných médií apod. Situace dopadá samozřejmě i na české prodejce. Během přestávky mezi panelovými diskusemi Petr Bena, místopředseda představenstva Alza.cz, uvedl příklad paměťových karet, kdy 64GB SD karta stojí v českém e-shopu mnohonásobně víc než na Temu. My jsme pak dohledali konkrétní kartu SanDisk a její celkem bezostyšnou kopii. Na Alze stála k 20. dubnu 319 Kč, zatímco na Temu 122 Kč. Jenom poplatek OSA u této karty činí 90 Kč. V podstatě tak není reálné, aby ho odváděl.

Lutych i příklad paměťové karty podtrhují neschopnost EU reagovat dostatečně rychle a obratně na vývoj technologií včetně nových globálních e-commerce platforem. Celní kontrolní mechanismy považují evropské firmy za chronicky podfinancované a personálně poddimenzované, neschopné zvládnout lavinu malých balíčků z Číny. Kontrola označení CE nebo shody s bezpečnostními normami je u těchto zásilek prakticky nulová. Stejně tak je pro národní orgány v jednotlivých zemích složité, prakticky nemožné, identifkovat a postihovat prodejce operující mimo EU a skryté za strukturami online tržišť.

Během této debaty padly jako příklad rychlého řešení situace Spojené státy. Přestože byly Trumpovy celní veletoče vnímány zástupci firem na TCG Summitu veskrze negativně, Američany oznámené zrušení celní výjimky pro zásilky s hodnotou do 800 dolarů dávali jako dobrý příklad rychlé reakce na problém se zneužíváním této výjimky ze strany především asijských prodejců. Schvalovací procesy v EU s jejími 27 státy jsou ovšem něco úplně jiného než americká prezidentská republika, kde má prezident velké rozhodovací pravomoci.

Vizuálně prakticky stejné a specifikacemi si velmi blízké paměťové karty. Nalevo nabídky Alzy dne 23.4. Napravo Temu s celkovou cenou, která téměř nepokrývá ani příspěvek organizaci OSA. Navíc je nabízena s doručením zdarma. Lokální prodejci si oprávněně stěžují na neférovou zahraniční konkurenci.

Americko-čínská celní válka jako akcelerátor evropských problémů

Veškeré výhrady představitelů evropských firem k situaci na trhu v EU zaznívaly také v kontextu současných otřesů v oblasti světového obchodu, za nimiž stojí Donald Trump. Můžeme bez obalu konstatovat, že pokud si diskutované problémy představíme jako sérii požárů, které je nezbytně nutné co nejrychleji uhasit, kroky nové americké administrativy do ložisek požárů chrstly velkou dávku oleje. Přesně řečeno situace odpovídá tomu, že šlo o pořádně velkou cisternu.

Evropské firmy se celkem logicky obávají, že produkce, která nemůže nyní zamířit na trh do USA, bude odkloněna do zbytku světa, ve velké míře do Evropy, která je vnímána jako „měkčí cíl“ právě kvůli slabému vymáhání pravidel na hranicích. To by mohlo vést k dalšímu zaplavení trhu levnými a potenciálně nevyhovujícími produkty, čímž by se evropské firmy dostaly do ještě svízelnější situace mezi mlýnskými kameny domácích regulací a bezprecedentního vnějšího tlaku. Americkým clům v kontextu trhu domácích spotřebičů se věnujeme ještě separátně v článku na straně 20.

Branže volá o pomoc

Přestože na TCG Summitu zazněla nemalá kritika mnoha zavedených regulací, nepožaduje obor domácího elektra, vědom si reality, jejich zrušení, ale chce jejich důsledné vymáhání pro všechny aktéry na trhu. Konkrétně na summitu zazněly požadavky těchto kroků:

• Masivní posílení lidský i finančních zdrojů pro národní celní orgány, aby mohly efektivně kontrolovat zboží na hranicích i online. Za zvážení také stojí poskytnout EU větší roli a nenechávat vše na úřadech jednotlivých států.
• Rychlé a rozhodné využití všech nástrojů DSA k donucení online platforem, aby aktivně bránily prodeji nelegálního a nevyhovujícího zboží.
• Zrychlení implementace klíčových prvků celní reformy, zejména zrušení limitu 150 eur a zavedení odpovědnosti platforem, a to v řádu měsíců či jednoho roku, nikoliv několika let.
• Proaktivní dialog a partnerství mezi institucemi a průmyslem při vytváření proveditelných technických standardů a implementačních pokynů (např. pro DPP), aby se minimalizovala zbytečná byrokracie.
• Strategický posun priorit – místo neustálého přidávání nových regulací se zaměřit na důsledné vymáhání těch stávajících a na podporu konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Mezi silné podporovatele myšlenky větší spolupráce napříč oborem při komunikaci a vyjednávání s evropskými regulačními orgány patřil na summitu také Stanislas de Gramont, generální ředitel společnosti Groupe SEB.

O evropských regulacích a problematické konkurenci asijských online tržišť diskutovali s Isabelle Périgon z Evropské komise i Chris Braam (SVP Commercial Europe, Electrolux) a Bernd Laudahn (EVP Greater Europe, Groupe SEB).

Obor technického spotřebního zboží vyslal na TCG Summitu jasný signál – bez rychlého a rozhodného zajištění rovných podmínek prostřednictvím důsledného vymáhání stávajících pravidel pro všechny aktéry hrozí, že ušlechtilé cíle evropských strategií zůstanou nenaplněny a konkurenceschopnost klíčového sektoru bude nevratně poškozena. Odpověď Evropské komise a členských států na toto volání bude určující pro budoucnost evropského průmyslu i pro důvěryhodnost samotného evropského projektu v nadcházejících letech. Překlenutí propasti mezi vizí a realitou vyžaduje nejen dialog, ale především hmatatelné a včasné kroky. Ostatně během debaty s vrcholnými představiteli firem se ocitla zástupkyně Evropské komise Isabelle Pérignon celkem logicky pod náporem argumentů. Jasně se ukázalo, že zatímco byznys vnímá problémy a jejich řešení jako úsečky se dvěma body, politika v sedmadvacetičlenném klubu národních států je v mnoha věcech zašmodrchaným klubkem. Šéfové firem v diskusi sice dílčí kroky Komise ocenili, ale celkově projevovali frustraci nad tím, že věci, které by bylo potřeba vyřešit během několika měsíců, aby přestali být evropští hráči poškozováni neférovým jednáním mimounijních konkurentů, vidí EU jako proces na spoustu let.

Autor: Lubor Jarkovský