Společnost Beko Europe podepsala s italskou vládou, regiony a sociálními partnery rámcovou dohodu o plánu průmyslové transformace v Itálii. Cílem je reorganizace a oživení italských závodů pro zajištění jejich dlouhodobé udržitelnosti a konkurenceschopnosti, a to i v kontextu současných geopolitických a ekonomických výzev. Podpisu předcházel souhlas zaměstnanců v referendu. Jedná se o zásadní obrat, protože původně plánovalo Beko Europe výrazné škrty a propouštění.
Schválený plán ovšem potvrzuje strategickou roli Itálie v rámci globálních operací firmy. „Historická dohoda,“ uvedl italský ministr obchodu Adolfo Urso, „je to velký úspěch Sistema Italia[1].“ Dohoda vylučuje hromadné propouštění a počítá s investicemi ve výši 300 milionů eur. Z toho třetina půjde do výzkumu a vývoje. Itálie se stane sídlem Globálního výzkumného centra pro vaření a Globálního centra průmyslového designu pro celou organizaci Beko.
Oproti původním plánům byl počet nadbytečných pozic výrazně snížen (přibližně 950) a budou řešeny výhradně dobrovolnými, incentivizovanými odchody.
Fotka z jednání a podpisu dohody mezi italskou vládou a Beko Europe. Řím, 14. dubna 2025.
„Tato dohoda umožňuje Beko Europe udržet provoz ve střednědobém až dlouhodobém horizontu a zároveň zachovat know-how a dědictví výroby ‚Made in Italy‘,“ uvedl Ragıp Balcıoğlu, CEO Beko Europe, a dodal, že je třeba zůstat ostražitý vůči tlakům na evropský trh.
I přes vzletná vyjádření obou stran ale nelze ignorovat fakt, že Itálie představuje prakticky pro všechny výrobce domácích spotřebičů, kteří zde mají továrny, zapeklitý problém. Výrobní závody jsou leckdy zastaralé, podinvestované a především nevýdělečné kvůli nákladům včetně těch mzdových. V Itálii jsou také velmi silné odbory a zaměstnanci mají často podepsané smlouvy, které jim zajišťují nebývale vysoké odstupné. Stačí vzpomenout na situaci, když se nakonec po letech úsilí podařilo Whirlpoolu zavřít ztrátovou továrnu v Neapoli a zaměstnanci odcházeli s odstupným až 95 tisíc eur. Za zásadní otázky tedy považujeme, zda je skutečně z dlouhodobého hlediska italská výroba pro Beko udržitelná a zda může být profitabilní. A také zda podmínky na italském trhu práce nakonec nepovedou k exodu firem podobně, jak k tomu došlo ve Francii, kde bychom továrny na domácí spotřebiče spočítali na prstech jedné ruky.
Spojení firem Beko a Whirlpool, k němuž došlo v průběhu loňského roku, přineslo více personálních změn, než bylo na trhu očekáváno. V první vlně po sloučení týmů opustili firmu spíše původní zaměstnanci Whirlpoolu, což trh dle zkušeností z předchozích akvizic a fúzí víceméně předpokládal. Nynější druhá vlna, kdy firma přichází o mnohaleté zaměstnance původního Beka na klíčových pozicích, je poměrně překvapivá.
Po již koncem loňského roku avizovaném a dle aktuálních informací na konec srpna letošního roku plánovaném odchodu Romana Kantora z pozice generálního ředitele přibývají na seznamu další jména. Ke commercial a marketing directorovi Tomáši Bělohlavovi se nyní přidávají dva klíčoví muži z obchodního týmu. Už dříve jsme se v redakci dozvěděli o odchodu Luboše Priknera, k němuž v druhé polovině dubna přibyl Aleš Slatínský.
Prikner zastával od začátku roku pozici manažera klíčových zákazníků v kategorii malých domácích spotřebičů, kterou převzal po Tomáši Dvořákovi. Ten v Beko skončil k 31. prosinci loňského roku. Obchodní ředitel Aleš Slatinský skončí po dohodě v průběhu jara. Jak naší redakci sám potvrdil, důvody jsou rodinné.
Lokální pobočka Beko se každopádně zásadně proměňuje. Od Romana Kantora postupně přebírá pozici Burak Kıroğlu, který je už natrvalo v Praze. Přestože se některé pozice zcela ruší, jako například ta, již opustil letos v zimě Tomáš Bělohlav, na další bude muset firma najít nové posily. Zdejší tým bude necelý rok po fúzi původních struktur Beko a Whirlpool výrazně odlišný.
[1] Iniciativa italské vlády na podporu Itálie doma i v zahraničí.