Ruská agrese mění i svět spotřebičů. Pozastavení byznysu je ale zatím spíš „PR záležitostí“
Putinova „speciální vojenská operace“ změnila globální trh během pouhých několika týdnů k nepoznání. Velmi pevně působící obchodní vztahy a nenarušitelné toky peněz se zhroutily jako domeček z karet a mnoho vrcholných manažerů velkých korporací jen nechápavě hledí, jak jejich mohutné investice v Rusku mizí doslova před očima.
Zboží „Made in Russia“ začíná být neprodejné, takže i ti, kdo s tamní výrobou nepřestali, ho budou mít problém prodat. Přímo z českého trhu máme zprávy, že hlavně větší prodejci cokoliv vyrobené v Rusku odmítají. Nabízí se samozřejmě otázka, zda jde o aktuální postoj ve světle velmi silné reakce a solidárnosti s Ukrajinou ze strany západní společnosti, nebo dlouhodobou záležitost. Predikovat v roce 1940, jestli padne Hitler a kdy k tomu případně dojde, bylo věštění z křišťálové koule. Podobné je nyní kouzlit předpovědi, jak válka na Ukrajině dopadne a zda Západu vydrží odhodlání držet Rusko maximálně odstřižené od svých ekonomik po kdoví kolik let.
Historie nás učí, že jakmile se určité téma zpravodajsky vyčerpá, společnost ztrácí zájem a síla reakce klesá. Dokud budou Putinova vojska na Ukrajině zabíjet civilisty včetně žen a dětí a Západ bude přitvrzovat v sankcích, ruské pračky nebo lednice z tamních továren západních značek se u nás určitě prodávat nebudou. Počítat s tím, že tomu tak bude i za pět let, je ovšem předčasné… Vždyť naprostá většina firem v Rusku pouze svůj byznys pozastavila. Žádné informace o rozprodávání svého ruského majetku včetně továren až na drobné výjimky nekolují. A už vůbec ne v kontextu producentů domácích spotřebičů. Některé společnosti reagovaly promptně, jiným to trvalo několik týdnů. Bez ohledu na rychlost reakcí je faktem, že se snaží v externí komunikaci působit odhodlaně. V pozadí ovšem zcela evidentně převažuje těžký pragmatismus.
Pozastavení ruského byznysu je řešením s expirační dobou
Naprostá většina západních výrobců domácích spotřebičů v průběhu března oznámila, že přestává dovážet do Ruska své zboží, případně pozastavuje tamní výrobu, pokud nějakou má. Leckteré firmy v oficiálních vyjádřeních nicméně uvádějí, že produkci zastavují kvůli nedostatku dílů, nikoliv kvůli ruské agresi jako takové. Jasné slovo o kompletním exitu, jaký ohlásil koncem března například Heineken, jsme do uzávěrky od žádného producenta domácích spotřebičů neslyšeli.
Proti válce povětšinou firmy z branže hlasitě protestují a aktivně posílají pomoc přímo na Ukrajinu nebo uprchlíkům. Přidaly se k nim i korejské firmy LG a Samsung, zatímco ty čínské se ve své globální komunikaci nadále tváří, jako by žádná invaze na Ukrajinu neexistovala. Lokálně ale nedodržují čínské diplomatické bruslení okolo konfliktu rozhodně všechny. Například značka Candy, spadající pod Haier, věnovala do centra pro uprchlíky ve Lvovu spotřebiče za čtvrt milionu. Odsouzení konfliktu od evropských poboček Haier a Hisense na druhou stranu čekat nelze. Mluvčí Haieru v Číně nedávno novinářům potvrdil, že ruská výroba běží normálně dál.
Ať už je reakce firem jakákoliv, u těch, které v Rusku své podnikání pozastavily, se musíme ptát, co chystají dále. To, že do země přestaly dovážet své výrobky, je pouhým gestem, navíc gestem, jež lze velmi rychle zvrátit. Dostali jsme od všech oslovených firem v podstatě totožnou reakci, kterou můžeme parafrázovat následujícím způsobem: „Pečlivě sledujeme situaci. Činnost jsme v Rusku, popřípadě i Bělorusku pozastavili a čekáme, co bude.“ To rozhodně nezní jako definitivní uzavírání poboček. Firmy se často zaštiťují lokálními zaměstnanci, které nechtějí poškodit, což však ve světle bombardovaných žen a dětí na Ukrajině působí popravdě lehce alibisticky.
Exodus se každopádně zatím nekoná. Pravdou je, že dočasně uzavřít pobočky nebo dokonce celé továrny je vcelku snadné (byť ne levné) – obzvlášť když vám na místě docházejí komponenty a kvůli sankcím je jejich dovoz do země ještě složitější. Mimo jiné proto, že velké přepravní společnosti odmítají do Ruska dodávat.
Firmy zatím své ruské zaměstnance platí. Jak dlouho tak budou činit? Půl roku? Rok? Dva? Situace dospěje do bodu, kdy budou muset učinit tvrdé a nemilosrdné rozhodnutí. Nyní to vypadá, že vrcholní manažeři vyčkávají a doufají, že dojde k uklidnění situace a oni bez většího mediálního zájmu v tichosti obnoví v Rusku alespoň nějakým způsobem činnost a všechny dosavadní investice nepřijdou vniveč.
Přestože je vždy složité hodnotit určitou situaci nebo událost bez patřičného odstupu, přijde nám jejich postoj neudržitelný, protože velmi pravděpodobně prožíváme významný dějinný předěl. Ostatně svět už delší dobu směřoval k dalšímu bipolárnímu rozdělení – na svobodnou západní sféru stojící v opozici proti autoritářským režimům v čele s Čínou.
Ruská továrna Samsungu u města Kaluga pozastavila svou činnost v druhé polovině března. Důvodem je nedostatek komponent. Česká pobočka Samsungu ale přestala modely úzkých praček z Ruska již krátce po začátku konfliktu odebírat. Žádné další spotřebiče z ruské továrny na zdejší trh nemířily.
Rozprodat ruská aktiva není jednoduché. Putinovy výnosy jsou pro firemní sektor varováním
Pragmatický přístup firem je logický. Nikdo nechce dělat ze dne na den nezvratná rozhodnutí a potopit multimilionový byznys. Na druhou stranu si společenská nálada žádá hlavně od západních firem dostatečně silnou reakci. Bez ohledu na to, v co vysocí manažeři a velcí akcionáři doufají, se Rusko stává z pohledu jakýchkoliv investic toxické. Nejzářivějším příkladem budiž Putinův podpis pod zákonem, kterým v podstatě ruské aerolinky zcela legálně ukradly dopravní letadla patřící západním leasingovým společnostem. Kdo svéprávný by do Ruska po státem posvěcené krádeži cizího majetku ještě investoval? Nejistota, zda nedojde k nějakému dalšímu konfliktu a místní autoritář vám neznárodní fabriku, byla vytvořena. A přestože silné řeči o vyvlastnění továren už zkraje března z ruské rétoriky zmizely, pokud nakonec přejde Putin k činům, mohou západní podnikatelé a manažeři lavírovat, jak chtějí, v Rusku o své peníze přijdou.
Donekonečna pak nemůže nechat ležet ladem továrny ani Putin. Stačí, aby západní firmy přestaly své ruské zaměstnance platit. Pak budou muset ruská duma i prezident jednat. Z čeho by jinak všichni ti propuštění Rusové žili… V kontextu zmíněného pochopitelně vyvstává další otázka, jak by výroba v mnohých závodech bez servisu západních strojů a při nedostatku komponent vůbec probíhala.
Jisté je pouze jedno. Putinovy ambice realizované v Evropě způsobem, který považovala západní společnost za relikt minulosti ponechaný někde ve 20. století, poškodily Rusko v očích většiny zemí světa natolik, že „business as usual“ nepřipadá v úvahu bez ohledu na další vývoj. Čím dřív to výrobci domácích spotřebičů pochopí, tím lépe.
Lubor Jarkovský
Většina firem s produkcí v Rusku pouze pozastavila tamní činnost a vyčkává. Nikdo neoznámil definitivní a kompletní odchod ze země. Současně musíme podotknout, že většina firem nezastavila výrobu kvůli válce jako takové, ale kvůli nedostatku komponent. Nejde tedy o žádné protiválečné gesto.
Electrolux jako jediný s továrnou na Ukrajině, a to na jihozápadě země, pochopitelně produkci v tomto závodě zastavil. Firma ovšem doufá, že ji bude moci obnovit. Na Ukrajině má přibližně 390 zaměstnanců. Všem vyplatila předem mzdy za leden a únor spolu se speciálním příspěvkem v nouzi.
