Německo vstoupilo do období deindustrializace. Neudržitelnost výroby a dosavadního fungování dokládají i ohlášené kroky BSH a Miele
Fotografie z německé výroby praček Miele v Güterslohu. Oba přední němečtí výrobci domácích spotřebičů ohlásili v průběhu posledních týdnů propouštění. Miele navíc chystá přesun produkce praček z Německa do Polska. Ekonomové i média u našich západních sousedů bijí na poplach. Nikoliv však jen kvůli změnám u výrobců domácích spotřebičů. Problémy, jimž tyto firmy čelí, se totiž týkají celého německého průmyslu, přičemž nejde o žádný standardní ekonomický cyklus. Covid, energetická krize i negativní aspekty způsobené ruskou invazí na Ukrajinu mění celý svět.
Nejen BSH nebo Miele, ale celá Bosch Group, BASF, Volkswagen a další velká jména německého průmyslu v poslední době oznamují nemalé plány úspor, jejichž součástí je jak propouštění, tak mnohdy i přesouvání výroby. Produkce na německém trhu není levná už celá desetiletí, ale donedávna se tamní motor, na němž je dlouhodobě závislé také Česko, dařilo držet dostatečně promazaný, aby slušně šlapal. Jeho mazivem byl levný plyn z Ruska. Nevyprovokovaný, zcela nesmyslný a kontinuální dezinformační kampaní podporovaný vpád ruských vojsk do suverénního státu ovšem všechno změnil. Nemluvě o energetické rituální sebevraždě, již začalo Německo páchat ještě mnohem dříve, a to napros-to iracionálním rozhodnutím zavřít své jaderné elektrárny. V kombinaci se zastavením toku plynu a ropy z Ruska začala tamní průmyslová kolesa postupně drhnout.
Nejde každopádně jen o Ukrajinu nebo ceny energií. Covidová etapa přinesla i přes problémy ve výrobě a logistice sektoru domácích spotřebičů bezprecedentní růst prodejů, což vedlo k nabírání posil do všech oddělení firem. Tito lidé nejsou už dva až tři roky po nástupu ve světle prudkého ochlazení poptávky na globální úrovni potřeba. K tomu připočítejme dlouhotrvající inflaci, s níž se vracíme obloukem zpět k tématu energií.
Markus Miele, šéf firmy, která zůstává jedním z mála skutečně rodinných podniků v oboru, v interním dopise zaměstnancům, jímž oznámil nemalé změny včetně propouštění, hovoří také o nepřiměřené daňové zátěži a přebujelé německé byrokracii komplikující podnikání v zemi.
Z Německa odtékají investiční miliardy
Když jsme v roce 2020 v redakci připravovali evropskou mapu továren velkých domácích spotřebičů, nešlo si ne-všimnout toho, že zejména ve Francii příliš výrobních linek není. Nebývalo tomu tak, ale vysoké platy v kombinaci
s neustálými stávkami a právě byrokracií postupně mnoho průmyslových podniků ze země galského kohouta vyhnaly. Etapa po pádu železné opony byla celkově vyplněna pře-sunem produkce do nákladově přívětivější střední a východní Evropy, případně začaly značky produkovat nebo rovnou odebírat výrobky z Turecka a zejména Číny.
Německá výroba spotřebičů byla tímto trendem ovlivněna rozhodně méně než třeba právě ta francouzská. Samozřejmě nezůstalo vše při starém. I BSH už celé roky produkuje spoustu svých spotřebičů, byť zůstává jeho síť německých továren početná mimo domácí trh – obecně lze konstatovat, že pokud nejde o modely z nejvyšších cenových segmentů, vznikají často na linkách v Turecku a v dalších „levnějších“ zemích.
Popisované se netýká pochopitelně pouze spotřebičů. Jde o německý průmysl jako celek. Němečtí ekonomové upozorňují, že v roce 2022 odteklo z jejich země o 132 miliard dolarů více v přímých investicích, než bylo ve stejném období v Německu investováno. Nejenže jde o rekordní číslo, jde o největší odliv peněz v rámci všech zemí OECD. A loňský rok žádné zlepšení nepřinesl a ani letošek ho podle ekonomů nepřinese.
Mnoho spotřebičů Bosch a Siemens už dávno nevzniká pod německými rukami. Fotografie z továrny BSH v polské Vratislavi.
Miele i BSH propustí tisíce lidí
V tiskové zprávě ze začátku února oznámil německý rodinný výrobce takzvaný „Výkonnostní program Miele“, v jehož rámci chce ušetřit přibližně 500 milionů eur. Více než dvou třetin má být dosaženo zlepšením obratu a sní-žením materiálových a souvisejících nákladů. Zbytek sumy se ovšem bude týkat snížení mzdových výdajů, což znamená jinými slovy propouštění nebo relokace. Změny pocítí až 2 700 zaměstnanců z celkových 23 tisíc. Z uvedeného počtu připadá 700 na konkrétní továrnu, a to v Güterslohu, kde Miele vyrábí pračky. Většina produkce se do roku 2027 přesune do Polska.
Nedlouho po Miele přišla s informacemi o zeštíhlování i firma BSH, která hodlá do roku 2027 zrušit nějakých 3 500 míst, přičemž jenom letos to bude asi tisícovka.V rámci Bosch Group nebude propouštět pouze divize BSH. Skupina už před časem ohlásila redukci více než 7 000 pozic z celkových 427 tisíc.
To, o čem zástupci firem mluvit nemohou…
… ale jde o naprosto klíčovou součást aktuální krize, jsou trestuhodně nízké prodejní ceny spotřebičů a s nimi spojená nízká maržovost, za čímž nestojí jen invaze levnější asijské produkce na starý kontinent. Problém tkví také v evropské legislativě jdoucí maximálně vstříc spotřebiteli, ale podnikateli nikoliv. Zatímco tedy ceny jídla, energií a spousty dalších věcí vlivem vysoké inflace v posledních letech citelně stouply včetně marží, u elektroniky se nic takového nestalo.
Specifičnost tohoto sektoru v kombinaci s evropskými zákony, které nedávají výrobcům příliš možností, jak legálně ovlivnit prodejní ceny spotřebičů, vede k pokračování cenové eroze. Celá branže se tak ocitá ve slepé uličce – prodejní ceny nestoupají (nebo stoupají minimálně), náklady na výrobu, platy, energie, servis a vše ostatní ano. Tento faktor zahraniční i lokální ekonomická média v kontextu například s ohlášenými změnami v Miele ve svých textech zcela opomíjejí, protože do trhu spotřebičů nevidí a vlastně mu nerozumí. Místo toho pak ukazují v článcích o případných pokutách ze strany antimonopolních úřadů velmi černobílé vidění problematiky. Hlídači trhu samozřejmě jednají dle platných zákonů a pokutují prokázané nelegální praktiky. Na lokální i evropské úrovni by se však měla jednoznačně nastartovat debata, zda jsou tyto zákony ku prospěchu věci a zda jsou ve všech ohledech ku prospěchu koncových zákazníků. Pořízení produktu za co nejnižší cenu by nemělo být alfou a omegou tržního prostředí. V první řadě by mělo jít o zajištění prostředí pro zdravé podnikání, investice a služby. Nejen pro „vytlačení“ produktu do trhu, na kterém producenti neustále klopýtají. Přitom v mnoha jiných částech světa tomu tak není.
Symptomatické pro celou situaci tak je, že zatímco evropská část Miele pocítí propouštění a bude řešit přesun výroby praček do Polska, v Americe mezitím pracuje na stavbě své vůbec první továrny v Alabamě, kde dá práci 150 lidem. Dává to smysl. Zvýšené aktivity nejeví na americkém trhu jen Miele – aby bylo jasno, hovoříme o trhu, kde nejsou vertikální dohody za určitých podmínek nelegální a značky mohou legálně ovlivňovat, za kolik se jejich zboží prodává, na trhu, kde (jen pro ilustraci) stojí obyčejná indukční varná deska s kruhovými zónami 1 700 dolarů. Dlouhodobě se v USA angažují Korejci i Číňané. Z evropských firem pak třeba BSH či turečtí producenti. Před časem dokonce americké břehy oťukávala polská Amica. Není se čemu divit. Dají se tam i v sektoru spotřebičů vydělat slušné peníze.
Lubor Jarkovský
