Poslední překážka je pryč. Arçelik a Whirlpool mohou spojit v Evropě síly
Už v průběhu loňského podzimu a zejména prvních měsících letošního roku se do naší redakce dostávaly informace o reálných posunech v připravovaném spojení firem Beko a Whirlpool. Vše se nadále odehrává tak trochu v tichosti v pozadí, ale nyní je už jisté, že se v následujících měsících začneme dozvídat víc o tom, jaké změny můžeme očekávat i na lokální úrovni. Britský antimonopolní úřad dal totiž jako poslední transakci zelenou – předběžně už v únoru a definitivně pak na začátku března.
Nový společný podnik Beko Europe B.V., v němž mají Turci 75% podíl a Američané 25% podíl, chce být jednoznačnou protiváhou silných korejských i nastupujících čínských výrobců. Arçelik a Whirlpool oznámily zájem vytvořit joint venture už před více než rokem. Od té doby transakci analyzovali strážci trhu v Evropské unii i Velké Británii. Britové přitom loni vyjádřili obavy, že by celá věc mohla představovat ohrožení konkurenčního prostředí na jejich trhu. Po hlubší analýze ale nakonec obchod povolili. A není se čemu divit.
Proč se firmy spojují?
Oficiálními důvody jsou samozřejmě zajištění větší konkurenceschopnosti, optimalizace nákladů, zefektivnění výroby a využití technologického fondu dvou dosud konkurenčních firem. Nejde o prázdné korporátní fráze. Za obecnými a standardními nálepkami, kterými se polepí prakticky každá akvizice nebo joint venture, se skrývá hluboká a nepříjemná evropská pravda. Dejme teď stranou aktuální slabší poptávku po spotřebičích, protože jde o jev dočasný. Z dlouhodobých a fundamentálních důvodů těchto konsolidačních obchodů je prostý fakt, že v Evropě je čím dál složitější udržet byznys se spotřebiči funkční, tedy ziskový. Nejedna firma z branže je na starém kontinentu ve ztrátě. Ostatně u evropské větve Whirlpoolu to platilo delší dobu. Náročná legislativa včetně ecodesignu nutí výrobce uvádět na trh spotřebiče s technologiemi a spotřebou, jaké jinde na světě mnohdy nemají. Obzvlášť na nejbohatším světovém trhu, tedy na tom americkém, se prodávají spotřebiče z našeho pohledu technologicky naprosto zaostalé. Stojí přitom i několikanásobně víc. Evropa si tedy od firem žádá obrovské investice a současně jim však nejde příliš vstříc, aby vytvořila na unijních trzích podmínky pro dosažení zisku.
Opomenout nemůžeme ale ani nástup čínských obrů, zejména tedy Hisense a Haier, kteří před pár lety koupili tradiční evropské značky včetně jejich vytvořených struktur a výrobních závodů. Navíc pokračují v obrovských investicích bez ohledu na to, zda je trh v poklesu nebo růstu. Za plně etablované můžeme považovat firmy korejské – Samsung i LG. Tradiční euroatlantické společnosti BSH, Electrolux a Whirlpool proto čelí zintenzivňující se asijské konkurenci.
V kontextu s nelehkou situací na evropském trhu spotřebičů, již ještě zhoršila ruská invaze na Ukrajinu, považujeme rozhodnutí Arçeliku a Whirlpoolu za logické a v podstatě nevyhnutelné.
Lubor Jarkovský
