Shakespearovské drama „Home Office“ Jedni ho milují, jiní nenávidí
Covidová opatření vyhnala mnoho lidí z jejich pracovišť za stůl v domácnosti. Dříve byl „home office“ často považován za pracovní benefit, ačkoliv šlo o poněkud nešťastné vnímání ze strany především konzervativních manažerů. V posledním roce byla „domácí kancelář“ každopádně povinnou záležitostí, a to zejména ve větších korporátech. Klesla kvůli tomu pracovní morálka? Leží zaměstnanci ve vířivce a čekají, až se jim dogriluje na terase kuře? Všichni určitě ne. Mnohem větší dopad na pracovní nasazení má podle našich zjištění aktuální překotný růst trhu. Mašina jede totiž skoro sama.
Práce z domova byla až do příchodu koronaviru stále něčím výjimečným. Mnoho firem se jí bránilo, ostatně takový „home office“ není ani pořádně právně ukotven – například nadále nelze stanovit náklady na topení, energie, vodu a internet paušálně, aby mohly být zaměstnanci snadno proplaceny. Tomu se ale v tomto článku věnovat nebudeme, protože na toto téma najdete na internetu nespočet textů včetně odborných právních. A neřešme ani pozice, kde z domova pracovat nelze, a zaměřme se v rámci branže domácích spotřebičů na manažery a obchodní zástupce. Jedni chodili do loňského března denně do kanceláře, druzí objížděli republiku a jejich činnost stála na nikdy nekončícím budování a posilování osobních vztahů s resellery. Před rokem se vše během několika málo týdnů změnilo a byla nasazena do té doby prakticky nemyslitelná koncepce chodu firem s velkou částí lidí na „home office“.
Souboj generací
V úvodu jsme zmiňovali, že před koronou přistupovalo vedení firem k „home office“ jako k zaměstnaneckému bonusu. Dovolíme si říct, že to je nejen dost zpátečnické, ale především chybné. To, jestli někdo vykoná své pracovní povinnosti za stolem v sídle firmy, z domova, nebo z parkoviště za benzinkou, je přece irelevantní. Podstatné je, aby udělal vše, co udělat má.
Spousta lidí nadále považuje práci z domova za takovou poloviční dovolenou. Zaměstnanec něco udělá, ale určitě ne tolik jako v práci, říkají. Nebudeme tvrdit, že takoví lidé nejsou. Pokud ale někoho práce nebaví a odbývá ji, solitaire si dneska pustí na svém mobilu i ve firmě. Na to nepotřebuje být doma. V kanceláři je samozřejmě víc na očích a „home office“ může zneužívat, ale koronavirová etapa celkem jasně ukázala, že takto majorita lidí nefunguje a strach z práce z domova ze strany vyššího managementu nestojí na reálných základech. Firmy z branže domácích spotřebičů fungují dál a povinný „home office“ na tom nic nezměnil.
Celá desetiletí se pracovalo určitým způsobem, byla to norma. Cokoliv jiného nemůže přece fungovat, říkali si leckteří manažeři ve vedoucích pozicích. Jde přitom vlastně o klasický generační střet, v němž starší část populace bagatelizuje, shazuje a odmítá „novoty“, zatímco mladší generace jde všemu novému vstříc s otevřenou náručí, někdy až příliš horlivě. To je jedna z konstant fungování lidské společnosti se všemi pozitivy a negativy, která to s sebou nese.
Ušetřený čas i vyšší efektivita
Práce z domova s sebou přináší spoustu výhod – tou hlavní je ušetřený čas za cestu do práce. Michal Kollár, manažer klíčových zákazníků ze společnosti Samsung, oceňuje, že má denně hodinu k dobru, kterou může věnovat rodině, přitom z jeho pracovní doby se neukrojila ani minuta. „Ráno si sedám už kolem půl osmé k počítači a začínám pracovat místo toho, abych seděl v autě. Jsem nyní efektivnější a po práci se mohu ihned věnovat povinnostem doma. Takovou třešničkou na dortu je z mého pohledu potom to, že mám o něco nižší uhlíkovou stopu, protože nejedu pět dní v týdnu autem do kanceláře a zas zpět.“
Přestože key account manažeři musejí být v kontaktu s obchodními partnery, v jejich případě nejde o každodenní ježdění napříč Českem. U obchodních zástupců naopak ano. Jan Svrčina, který na této pozici pracuje v české pobočce Haier Europe, upozorňuje: „Nevýhodou práce z domova je to, že nemám osobní kontakt se zákazníky a nemohu jim v jejich prodejně naše výrobky podrobně představit. Osobní prezentace je často nutností. Na druhou stranu mám v režimu ‚home office‘ více času se věnovat přípravě materiálů, dotazům a elektronické komunikaci. Spousta zákazníků, které mám ve svém regionu na starosti, si nyní zvykla, že reaguji rychleji, a očekávají nyní odpovědi v podstatě ihned. Vše se výrazně zrychlilo. Jinak vstávám pořád stejně – jen místo toho, abych sedal v 7.30 do auta, sedám za počítač. Na výjezdy a setkávání s partnery se těším, i když to bude znovu náročná změna.“
S názorem Jana Svrčiny souzní i jeho kolegyně Kristina Hlaváčká, marketingová manažerka z české pobočky Haier Europe: „V případě výhod a nevýhod ‚home office‘ se pohybuji názorově někde na pomezí. Je to určitě pohodlnější režim a doma jsme často efektivnější, pokud nemáme děti nebo partnera na ‚distanční výuce‘. Na druhou stranu stále zastávám názor, že se osobnímu kontaktu nic nevyrovná. Je důležitý i pro týmového ducha.“
Některé firmy už předběžně v rámci interních komuniké avizovaly, že po skončení pandemie budou dva dny práce z domova ustaveny jako celofiremní standard. Uvidíme, v jakém režimu budou fungovat obchodní zástupci. Úplný návrat do starých kolejí bezpochyby čekat nelze.
„Home office ano, koronavirový home office ale ne“
Když se bavíme o práci z domova, mluvíme o ní v článku hlavně v obecné rovině. Aktuální debata se ovšem o „home office“ vede hlavně v kontextu protiepidemických opatření, kdy bylo nutné velmi dlouho v tomto režimu fungovat povinně. Michal Kollár k tomu říká: „Je potřeba to rozlišovat, protože ‚home office‘ sám o sobě přináší spíše výhody než nevýhody. A to jak pro zaměstnance, tak zaměstnavatele. Myslím, že hodně lidí nemá problém s možností pracovat z domova. Nevyhovuje jim nyní to, že pracovat z domova musí a jít do kanceláře buď nemohli, nebo to bylo výrazně omezeno. Mně osobně ale ‚home office‘ vyhovuje i v současné situaci a pracovat pět dní v týdnu z domova mi nevadí. Naopak jsem za to rád.“
Najdou se tací, kteří to vidí zcela opačně. Vadí jim neustálé civění do obrazovek počítačů, neosobní komunikace a příliš časté konferenční hovory, při nichž mají pocit, že jsou leckdy organizovány jen jako kontrolní mechanismus, že jsou všichni u počítačů a nevyrazili si s rodinou na výlet. Kostrbatější komunikaci s kolegy a ještě častější řetězce e-mailů, v nichž se nejde vyznat, vidí jako nemalý problém. Místo toho, aby prohodili v rámci týmu pár slov od stolu a určitá věc byla vyřešena během několika vteřin, se organizují videohovory v Teamsech. Negativní kritiku nikdo do záznamu pochopitelně říct nechtěl, protože nejde pouze o kritiku „home office“ jako takového, ale chodu firem a jejich vedení.
Zabíhat podrobně do osobní roviny, že do práce kdekdo tak trochu utíkal, protože nemá doma úplnou harmonii, nebudeme, i když to někteří přiznávají. Náročná je situace i pro rodiče menších dětí a mladších školáků vyžadujících neustálou pozornost. To ovšem není ani tak problém „home office“, jako spíš zavřených mateřských školek a škol…
Text k fotce: Jan Svrčina, obchodní zástupce Haier Europe, je známý šprýmař a odlehčit nelehkou dobu špetkou humoru je mu vlastní. Se svou zábavnou fotku z „home office“ pobavil na sociálních sítích nejen obchodní partnery. Sledovat ho můžete na Instagramu „jan_ajfel“.
Překotný růst trhu a vysoká poptávka snižují pracovní nasazení
Během telefonátů, které jsme na téma „home office“ při přípravě tohoto textu vedli, nás zaujala ještě jedna věc. Několik lidí projevilo určitou rozladěnost ze zhoršené komunikace s mnoha zástupci dodavatelů. Dávají to za vinu kombinaci práce z domova se současnou vysokou poptávkou, kdy se poprvé od devadesátých let dostal trh do situace, že je nedostatek zboží a dodávky občas váznou. Obchodní zástupci najednou nejsou v situaci, kdy musí své produkty do trhu „tlačit“, nýbrž se jich reselleři naopak aktivně dožadují. Zdá se, že si nejeden člověk v oboru zvykl, že jdou prodeje samy, a ztratil ono známé svrbění v zátylku. A to proto, že se nekonají žádné osobní porady. A dostat za uši po Teamsech je něco jiného než osobně před celým týmem. Jeden z našich věrných čtenářů, který v branži působí více než dvacet let, se obává, že pracovní morálka se u někoho na „předcovidovou“ úroveň hned tak nevrátí.
Lubor Jarkovský
