Lubor Jarkovský
ZRCADLO
53
lou vůbec nic společného a že designéři museli zešílet. Opět
solitérní pult, umělý kámen, přílišná strohost, chlad, nuda.
U rakouských Steininger Designers mě při příchodu pobavilo
heslo pod jejich logem: „Maybe no kitchen at all“ (Možná to
vůbec není kuchyň). Ano, pánové, máte pravdu, zatím jsem
tady moc skutečných kuchyní neviděl. Rakouským sousedům
bych však trochu křivdil, protože v jejich případě mě alespoň
zaujal modulární design pracovních pultů. Jenže, opět tmavý
nebo černý kámen, vše studené a bez života.
A tak jsem šel zase o pár metrů dál. Zahlédl jsem expozici
španělského výrobce Porcelanosa. Temperamentní Pyrenej
ský poloostrov, říkám si, to bude konečně něco živoučkého
a příjemného. Chyba lávky! Tady už jsem vstoupil do kuchyně
Spalovače mrtvol, jak glosoval později při prohlížení mých
fotek někdo z naší výpravy. Vše bílé až na šedý pracovní pult,
naprosto čisté linie, maximální strohost. Opravdu by zde šlo
natáčet nějaký dramatický film, například o útoku biologic
kých zbraní a hlavní hrdinka, v podobě modelkovsky krásné
doktorky, by v této „kuchyni“ zachraňovala svět.
Bída pokračovala dál, ani italský Snaidero Design nijak
nevybočil z EuroCucinu pohlcujících trendů příliš dokona
lé čistoty a jednoduchosti. Německý LEICHT přivezl zase
částečně bílý a částečně černý ostrůvek s varnou deskou a po
divně umístěným dřezem. U této expozice jsem se alespoň
na chvíli zastavil. Doma bych to mít nechtěl, ale vyhraněný
kontrast černé a bílé byl přinejmenším zajímavý.
Pokračoval jsem dál halou a víceméně se všude opakovalo
to samé a začalo mi vše splývat v jednu šedou šmouhu. Když
zjednodušíte design výrobků na pouhé úsečky a výrobek zů
stane na úrovni prvotních náčrtů ve skicáku, těžko se odlišíte
od konkurence. Vyrobit celokovový solitérní pult a vytvarovat
do něj dřez, jako italský Arrital…, no přímočařejší už být pro
stě nemůžete…
Jsem člověk, který se řídí heslem „V jednoduchosti je krása“,
ale nic se nesmí přehánět. Ve většině prezentovaných kuchyní
na veletrhu mi chyběl autorský otisk, určitá výjimečnost, která
by mému mozku umožnila si kuchyň spojit s danou firmou,
jejím stylem a filozofií. Letos byl styl víceméně shodný napříč
výstavou a po autorském otisku aby člověk pátral. Na Euro
Cucinu 2016 tak budu vzpomínat spíš kvůli některým zají
mavým domácím spotřebičům, možnosti nahlédnout do taj
né místnosti Whirlpool, kde jsem spatřil prototypy novinek
chystaných na rok 2017, a samozřejmě z osobního hlediska,
protože tak skvělý oběd jako ve střešní restauraci Obicà vedle
milánské katedrály jsem dlouho neměl. Až tam někdy zaví
táte, určitě si dejte mozzarellový degustační talíř. Nebudete
litovat.
Sell • Duben 2016 • 53
