MANAŽERSKÁ KULTURA
V ČESKU JE OTŘESNÁ. SVĚT
DOMÁCÍCH SPOTŘEBIČŮ
NEVYJÍMAJE. ZA POSLEDNÍCH
OSM LET, CO VEDU SELL,
JSEM SLYŠEL UŽ O TOLIKA
VNITROFIREMNÍCHKAUZÁCH,
KDY ZAMĚSTNANCI
NEPOKRYTĚ TUNELOVALI
FIREMNÍ ZDROJE, PŘIHRÁVALI
SI PŘES BÍLÉ KONĚ KŠEFTY,
OBCHODOVALI SE ZBOŽÍM,
KTERÉ „NÁHODOU“ SPADLO
NA ZEM A POŠKODIL SE MU
OBAL, ŽE MÁM SKORO POCIT,
ŽE NA TRHU NEZŮSTÁVÁ
MNOHO FIREM S ČISTÝM
ŠTÍTEM. AFÉRY SE ALE
VEŘEJNĚ NEDISKUTUJÍ.
ZLODĚJI ODCHÁZEJÍ
V TICHOSTI, BEZ POSTIHU
A DLEOFICIÁLNÍ KOMUNIKACE
DOBROVOLNĚ. DŮVOD JE
PROSTÝ, ZAMEZIT POŠKOZENÍ
ZNAČKY U PARTNERŮ
I ZÁKAZNÍKŮ.
ZRCADLO
7. Nepokradeš
64
Západní i východní značky působící v bývalém východním
bloku to mají těžké. Přestože se krade všude na světě a pověst-
né slíznutí smetany z nějakého většího obchodu není cizí ani
mnoha v kapitalismu vychovaným „zápaďákům“, to, co se ode-
hrává zejména v postkomunistických zemích, vypadá jako
hodování dravé zvěře. V devadesátých letech čeští byznysoví
„fachmani“ vyškolení prodejem bonů, podpultovým kšeftaře-
ním s masem, ovocem, zeleninou, riflemi…, zkrátka čímkoliv,
čeho bylo málo, což platilo skoro pro všechny komodity, o které
byl zájem, vyškolili nejednoho naivního západního obchodní-
ka. Chtělo to pár průšvihů rovnajících se značným ztrátám,
než člověk ze Západu pochopil, že v zemích bývalého paktu
Varšavské smlouvy si musí dát secsakra pozor. Od té doby
uteklo hodně vody, jeviště změnilo značně kulisy, vše vypa-
dá na první pohled jako velmi dobře fungující kapitalismus.
S jedním rozdílem oproti západním zemím – krade se tu pořád
stejně intenzivně a bezbřeze, jen už ne tak očividně, hlasitě
a přímočaře jako v divokých „devadesátkách“. Západní, ale
i východní firmy musejí zkrátka počítat s tím, že „zlaté české
ručičky“ chtějí být doslova a do písmene zlaté, takže k vyso-
ce nadprůměrnému platu bude chtít nejeden manažer ještě
bokem přihodit nějaký ten bonus, nezřídka kdy v řádu stovek
tisíc korun až milionů.
Shnilá jablka, kam se podíváš
Nejsem Josef Klíma ani Janek Kroupa, navíc český byznys
s domácími spotřebiči není z hlediska své důležitosti určitě tak
zásadní jako čerpání evropských dotací nebo výroba aut apod.
Nekalé praktiky v oblasti prodeje chladniček, praček nebo žeh-
liček zkrátka masu nezaujmou. Jde o kapku v moři. To ale nic
nemění na tom, že to, co se nejen na českém trhu s domácími
spotřebiči děje, je jednoduše hrozné. Dokládá to jednak jakousi
ztracenost národa, který nabyl svobodu, ale vykládá si to tak,
že teď může všechno, a jednak to, že odkaz minulého režimu
v podobě rozkrádání a úplatků coby celospolečenské normy
žije dál.
Nebudu a nemůžu zde hovořit zcela otevřeně a konkrétně,
protože mi na stole neleží složka s důkazy, že „ten“ se dopouštěl
posledních sedm let toho a „ten“ zase tamtoho. Nicméně infor-
64 • Sell • Září 2016
