11 Sell • 3/2026 • 11 TÉMA ČÍSLA • EVROPSKÁ VÝROBA Agonie staré Evropy a problémy Electroluxu Návrat výroby blíž k evropským zákazníkům má ale svou temnou stránku – deindustrializaci tradičního západního jádra. Současné období si budeme pamatovat jako éru nejtvrdšího propouštění. Ukazuje se, že stará Evropa, dříve to byly v jejím rámci Francie či Španělsko a nyní Itálie, už nedokáže se svými vysokými platy a strnulou byrokracií asijským dravcům konkurovat, pokud jde o produkci spotřebičů – tedy její ekonomickou udržitelnost. Nejlepším příkladem je švédský Electrolux, který se dlouhodobě potýká se strukturálními problémy a oznámil nemilosrdný řez. Chce zrušit 1 719 pracovních míst v Itálii z celkových 4 542 zaměstnanců. Symbolem tohoto exodu má být kompletní a trvalé uzavření závodu v Cerreto d’Esi, kde se vyrábějí odsavače par a kde má o práci přijít všech 170 lidí. Krize se nepřekvapivě přelila i do zbývajících čtyř italských závodů, kde reorganizace nabrala jasné obrysy. V závodě ve Forlì, zaměřeném na trouby a varné desky, se počítá s propuštěním 683 zaměstnanců. Susegana, kde se vyrábějí chladničky a mrazničky, přijde o 310 ze 728 lidí. Výroba praček a sušiček v Porcii ztratí 309 z 571 pracovních míst a závod Solaro, který dodává myčky, čeká 217 škrtů z celkových 615 zaměstnanců. Podle odborů tak jde po přičtení dřívějších škrtů o snížení personálu o 60% za pouhých pět let. Tento krok ovšem neprobíhá potichu. Odborové organizace již 25. května 2026 zorganizovaly první celonárodní stávku, která proběhla souběžně s prvním jednáním vlády, firmy a odborů na ministerstvu. Vzhledem k blížícímu se druhému setkání, naplánovanému na 15. června, kdy toto číslo SELLu vychází, navíc odbory vyhlásily nový balíček osmihodinových lokálních stávek a pokračují v blokování přesčasů. Do situace se ostře vložil ministr průmyslu Adolfo Urso, který se spor rozhodl eskalovat. Dne 28. května na zasedání Rady pro konkurenceschopnost EU v Bruselu zdůraznil, že krize výroby spotřebičů je celoevropským problémem vyžadujícím společnou reakci. Itálie navíc požádala Evropskou komisi, aby tento sektor uznala za strategický, podobně jako automobilový průmysl, a zajistila tak rovné podmínky proti sílící asijské konkurenci. Na realitě nekonkurenceschopnosti italské výroby, mnohdy se stárnoucími a ve srovnání s Čínou nemoderními továrnami, to ale nejspíše nic nezmění. Ekonomická matematika je totiž neúprosná. Electrolux z Evropy stahuje kapitál a na globální úrovni vydává akcie za 9 miliard švédských korun (SEK), aby zafinancoval společný podnik s čínskou Mideou v Severní Americe. Tento směr navíc 27. května 2026 definitivně posvětila mimořádná valná hromada akcionářů ve Stockholmu, čímž politické tlaky Itálie narazily na pevnou zeď korporátního rozhodnutí. A přestože píšeme v této části článku o Electroluxu, jedná se o jasný symptom krize celého sektoru napříč Evropou, jak si popíšeme v článku dál. Beko Europe a inventura dědictví Whirlpoolu Podobně bouřlivý příběh se odehrává v režii nového gigantu Beko Europe. Ten vznikl na jaře 2024 spojením evropské divize Whirlpoolu s tureckým Arçelikem. Turci v něm drží 75% a okamžitě začali s restrukturalizací s cílem zefektivnit výrobu a chod společné firmy. Beko sice získalo obrovské tržní podíly, ale spolu s nimi i hromadu zastaralých a prodělečných továren. Výsledek? Za rok 2024 vysoká ztráta 224 milionů eur, kterou sama firma uveřejnila coby součást argumentace vůči evropským politikům, proč je nutné provést významná úsporná opatření. Management už na konci roku 2024 uzavřel 100 let fungující britskou továrnu na sušičky Hotpoint v Yate, čímž definitivně ukončil nezávislou výrobu bílé techniky na ostrovech, a propustil 140 lidí. Následně se pozornost upřela na Itálii. Beko sice oznámilo investici 110 milionů eur do center na vestavné vaření v Melanu a v Cassinettě s cílem produkovat moderní trouby, varné desky a mikrovlnky, ale snahy snížit počet zaměstnanců se nevzdala. Byť přistoupila na dohodu o dobrovolných odchodech s vysokým odstupným až 20 měsíčních platů. Výrobní linky se nakonec nerušily – postupně na nich ale dochází k omezování kapacity. Výrazně odlišný osud čekal závod v Sieně, kde byly produkovány mrazáky. Tato továrna nashromáždila ohromné dluhy a byla uzavřena koncem loňského roku. Úplně stejně měla dopadnout i továrna na prací techniku v Comunanze, ale tomu se nakonec podařilo díky intervenci italské vlády zabránit. Byť panuje na místě nadále nemalé napětí kvůli nízkým objemům výroby. V Polsku Beko také optimalizovalo – uzavřelo kompletně produkci varné techniky i sušiček prádla v Lodži a utlumilo produkci ve Vratislavi (konkrétně zde byla ukončena výroba chladniček). Výroba Electroluxu v italském městě Porcia. Fotka z továrny Beko Europe v Comunanze.
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=