12 12 • Sell • 3/2026 TÉMA ČÍSLA • EVROPSKÁ VÝROBA Soumrak „Made in Germany“ a polský hegemon Že ani silná prémiová značka není zárukou ochrany před evropskou tržní realitou vysokých mzdových nákladů a drahých energií, ukázala změna strategie společnosti Miele. Poté, co po rekordním roce 2022 (tržby 5,42 miliardy eur) spadly v roce 2023 prodeje o 9 %, vyhlásila „Miele Performance Program“. Jeho cíl je jasný – ušetřit do konce letošního roku 500 milionů eur ročně a propustit či přesunout cca 2 000 lidí. To nejbolestivější je ale ztráta historických kořenů. Část produkce prací techniky se postupně stěhuje z mateřského Güterslohu do závodu v polském Ksawerówě, o čemž už jsme psali v jiných článcích. Miele závod v Güterslohu nezavírá a stále v něm budou vznikat některé modelové řady. Cenově dostupnější pračky ale bude vyrábět v Polsku. Zástupkyně představenstva Rebecca Steinhage nedávno trefně podotkla, že v Polsku získáte povolení na solární panely na střechu násobně rychleji než ve zbyrokratizovaném Německu. Příběh Miele tak jen dokresluje širší evropské problémy. Polsko tím každopádně dál potvrzuje status evropské montovny s 9 % globálního trhu (hned za čínskými více než 35 %). Z polských pásů loni sjelo 26,4 milionu finálních výrobků a dílů v hodnotě přes 25,5 miliardy PLN (cca 6,9 miliardy USD). Jen za rok 2025 se zde vyrobilo 5,8 milionu praček, 5,4 milionu myček, 2,5 milionu ledniček a 3,7 milionu kusů varné techniky. Peníze se tam sice hrnou dál – skupina BSH s developerem Panattoni právě v těchto měsících dokončuje obří továrnu na malé spotřebiče (kávovary Tassimo a vysavače) u Rzeszowa za 600 milionů PLN, která dá práci tisícovce lidí –, ale evropské ochlazení už dopadlo i sem. Bosch musel koncem loňského roku s ohledem na prudký propad trhu nečekaně pozastavit plánovanou stavbu své továrny na tepelná čerpadla v Dolním Slezsku za 1,2 miliardy PLN (cca 328 milionů USD). Navíc i polský trh práce je už naprosto vysátý. Analytici odhadují, že aktuální deficit na pracovním trhu letos dosahuje až 1,5 milionu pracovníků, a to navzdory faktu, že v zemi na konci roku 2025 legálně pracovalo rekordních téměř 1,3 milionu cizinců. Prezident APPLiA Poland Konrad Pokutycki varuje, že zoufalý nedostatek techniků už brzdí i výzkum a vývoj. Firmy tak musí zrychleně investovat do hluboké automatizace, čímž de facto nahrazují chybějící a drahé operátory strojů. Turecká jízda a úder inflace Zatímco Itálie a Německo krvácí, Turecko se na první pohled stalo jasným lídrem nearshoringu. Země dnes operuje s HDP 1,6 bilionu USD, přičemž zpracovatelský průmysl dělá skvělých 22 % (z toho výroba elektra a spotřebičů tvoří asi 5 % tureckého HDP). Trumfy Turecka znějí neprůstřelně – celní unie s EU zaručuje bezproblémový vývoz a logistická dostupnost se 16 hraničními přechody a istanbulským cargo hubem zkracuje přepravu z Asie na pár dnů. Trh přímo v Turecku vygeneroval loni tržby 18,08 miliardy USD, s projekcí růstu na obřích 28,26 miliardy do roku 2034. Jenže tento „turecký zázrak“ má i svou odvrácenou stranu – drtivou inflaci a brutální náklady na financování, které tamní byznys doslova dusí. Ukázkovým příkladem je domácí kolos Vestel. Jeho část zaměřená na bílou techniku zahučela za rok 2025 do hrozivé čisté ztráty přesahující 6,3 miliardy TRY (cca 195 milionů USD) a firma jako celek vykázala ztrátu 29,7 TRY (cca 685 milionů USD). Ratingové agentury ji proto na přelomu let 2025 a 2026 poslaly do hlubokého spekulativního pásma. Z důvodu klesající poptávky v Evropě a drahých úvěrů musel Vestel loni propustit asi 10 000 lidí (změny se výrazně dotkly i pobočky v Polsku). Reálné posilování liry a masivní nárůst mzdových nákladů v eurech navíc vedou k tomu, že někteří evropští odběratelé s tímto obřím OEM výrobcem postupně utlumují spolupráci. Děje se tak i v Česku například ze strany ETA či FAST ČR, jak jsme psali v prvním letošním vydání SELLu. Z pohádky o levné montovně se tak stává tvrdý boj o přežití a udržení marží. Africké vykoupení? A co když se tureckému riziku chcete vyhnout a Polsko je už personálně plné? V tu chvíli se pohledy upírají na Egypt a Maroko. Vláda prezidenta Sísího nachystala takzvané „Zlaté licence“, které eliminují úřední byrokracii. Čínský Haier je využil jako první a ve městě 10. ramadánu postavil komplex o rozloze 200 000 metrů čtverečních. Továrna stála a začala produkovat pračky, klimatizace a televize během pouhého roku a půl. Ve třetím čtvrtletí 2026 bude spuštěna další fáze projektu – mimo jiné se na místě budou produkovat prémiové čtyřdveřové lednice. A pozadu nezůstali ani Evropané – společnost BSH loni v červnu slavnostně otevřela u Káhiry svou africkou továrnu za 50 milionů eur, kde vyrábí až 350 000 sporáků ročně – produkty míří jak na Blízký východ a do Afriky, tak například do Kanady či Nová výroba německého BSH v polském Rzeszowě. Jedna z mála produkcí malých spotřebičů v Evropě. Navíc zcela nově spuštěný projekt. Momentka z nové továrny Haier u egyptského města 10. ramadánu.
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=