Sell • 4/2026 • 15 TÉMA ČÍSLA • UHLÍKOVÉ CLO 15 větvích“, vyvolal rozsáhlou legislativní odezvu. Dopady aneb když klimatická přirážka požírá marže Sektor výroby domácích spotřebičů v Evropském hospodářském prostoru sdružuje více než 3 200 společností, které provozují přes 130 velkých továren, zaměstnávají přes milion lidí a generují příspěvek k HDP ve výši 79 miliard eur ročně. Jde o průmysl operující na vysoce konkurenčním spotřebitelském trhu s velmi těsnými maržemi. Sdružení výrobců spotřebičů APPLiA ve své případové studii analyzovalo dodatečné uhlíkové náklady na výrobu jedné referenční domácí pračky v Evropě. Datový model vychází z materiálového složení standardní pračky, jejíž výroba si žádá průměrně 25 kg oceli, 3 kg hliníku a 4 kg cementu. Podle kalkulací APPLiA, při průměrné ceně povolenky 75 EUR za tunu CO2, generuje tento klimatický rámec pro evropského výrobce dodatečné přímé uhlíkové náklady ve výši 7,18 EUR na každou vyrobenou pračku. Modelování krizového scénáře s cenou uhlíku 120 EUR za tunu ukazuje nárůst těchto nákladů na 11,50 EUR za kus. Legislativní ofenziva Komise a úřednické chyby filtrů Evropská komise přistoupila k vypracování návrhu na rozšíření působnosti mechanismu, což vyústilo koncem loňského prosince v návrh nařízení, který by vzniklou situaci řešil. Komise v něm navrhla zahrnout do režimu CBAM zhruba 180 dodatečných kategorií produktů náročných na ocel a hliník, včetně domácích praček, sušiček a chladniček. Emisní zátěž u těchto produktů se bude vztahovat výhradně na prekurzorové materiály. Účinnost rozšíření byla naplánována s odkladem až na 1. ledna 2028. Kamenem úrazu se však stalo uplatnění filtru „minimálních emisí“. Tento nahodilý filtr zredukoval původní seznam produktových kategorií, což v praxi vedlo k absurdním deformacím. Naprosto nepochopitelným krokem úředníků bylo, že v připravovaném rozšíření mechanismu CBAM původně celá řada klíčových kategorií domácích spotřebičů chyběla. Obor tak pochopitelně začal okamžitě bít na poplach. V reakci na to sice výbor ENVI v rámci letních kompromisních návrhů chybějící myčky či samostatné mrazničky do seznamu naštěstí vrátil, ale i tak je celá situace značně varující. V redakci považujeme za zcela absurdní, že se takto zásadní věci u legislativy připravované celé roky látají až narychlo za běhu, ve chvíli, kdy CBAM už vstoupil v platnost. Velmi podobně to vidí i sdružení APPLiA CZ. Jeho generální ředitel Radek Hacaperka pro SELL poznamenal: „APPLiA vítá iniciativu EK-CBAM, jejímž cílem je zajistit spravedlivou uhlíkovou daň a rovnou hospodářskou soutěž mezi výrobci spotřebičů z EU i mimo EU a sladit CBAM s EU ETS. Nicméně APPLiA naléhavě žádá spolutvůrce této legislativy, aby do této iniciativy zahrnuli kategorie domácích spotřebičů, které v návrhu EK chybí – jako jsou myčky nádobí, vestavěné trouby, ohřívače vody, některé pračky a mrazničky. A to proto, že všechny skupiny čelí stejným problémům souvisejícím s uhlíkovou stopou jako ty, které již byly navrženy.“ Riziko systematického obcházení legislativy Z technologicko-obchodního hlediska je vynechání kódů z nařízení enormním rizikem, protože otevírá prostor k obcházení legislativy. Sektor bílé techniky je z hlediska designu vysoce flexibilní. Reálně hrozilo, že pokud by pod clem zůstaly jen pračky do 10 kg, asijští výrobci by chrlili modely na 10,5 kg. Podobný scénář hrozil dovozem oddělených chladniček místo kombinovaných. Tyto díry letní kompromis ENVI sice utěsnil, ale chaotický proces zanechal mezery jinde. Když se podíváme na schválené kódy blíže, zjistíme, že v segmentu technického zařízení budov (HVAC) sice prošla tepelná čerpadla, ale klasické splitové klimatizace trestuhodně chybí. Tím se dovozci opět zcela
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=