16 16 • Sell • 4/2026 TÉMA ČÍSLA • UHLÍKOVÉ CLO elegantně vyhnou odvodům CBAM, aniž by došlo k jedinému gramu snížení globálních emisí CO2. Vyjednávání v Evropském parlamentu a červnový průlom v Radě EU Během jarních a letních měsíců roku 2026 nabral legislativní proces tempo ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Zpravodajem pro novelizaci CBAM se stal europoslanec Mohammed Chahim, jehož zpráva zdůraznila nezbytnost posílení investiční předvídatelnosti celého systému pro evropský průmysl. Zpravodaj doporučil smazat z nařízení klauzule o „nepředvídatelných okolnostech“, které by Komisi umožňovaly netransparentně pozastavovat platnost uhlíkových cel. Absolutně klíčovým mezníkem se stal pátek 12. června 2026, kdy ministři v Radě EU dosáhli dohody nad obecným přístupem k revizi nařízení CBAM. Rada do legislativy povinně vložila mechanismus každoročního přezkumu. Ministři navíc výrazně omezili prostor pro politickou libovůli – cla lze pozastavit výlučně v případě, že cena sledovaného dováženého produktu vzroste o více než 50 % během šesti po sobě jdoucích měsíců ve srovnání s průměrnou cenou tohoto produktu za uplynulých 10 let. Výhled do roku 2028 – byrokratická noční můra trasování asijských prekurzorových materiálů Technologická komplexita výroby domácích spotřebičů učiní z praktické aplikace CBAM od roku 2028 jeden z nejsložitějších byrokratických úkonů v historii evropského obchodu. Vzhledem k tomu, že se emisní kalkulace vztahují k zabudovaným prekurzorům, stojí před dovozci takřka neřešitelný problém sběru primárních dat. Zjistit přesnou hodnotu emisí uvolněných při produkci oceli pro jeden konkrétní buben nebo motorový rotor ve chvíli, kdy pračka v Rotterdamu překračuje celní hranici EU, je naprosto iluzorní. Evropská unie řeší tuto neprostupnost dodavatelských řetězců institutem výchozích hodnot. Pokud dovozce nedokáže doložit data, musí použít paušální hodnoty vydané Evropskou komisí. K zajištění toho, aby se systém nestal pouhou paušální daní, aplikuje Komise na tyto defaultní hodnoty sankční přirážky, které od roku 2028 vzrostou dokonce o 30 %. Závěrem – štít evropských výrobců, nebo jen administrativní břemeno? Rozšíření mechanismu na hotové domácí spotřebiče jednoznačně představuje nutnou podmínku pro to, aby transformace k uhlíkové neutralitě nebyla realizována za cenu nevratné deindustrializace Evropy. Pohled pod povrch však ukazuje, že záchranná brzda přichází takzvaně „za minutu dvanáct“ a její konstrukce vykazuje závažné mezery. Proč se tyto věci řeší až ve chvíli, kdy vstoupil CBAM do své definitivní fáze, je zcela nepochopitelné. Časový nesoulad mezi plným spuštěním CBAM pro ocelářský průmysl v roce 2026 a pro downstream sektor bílé techniky až v roce 2028 vystavuje výrobce v Evropské unii extrémnímu přechodnému tlaku. Zvýšení výrobních nákladů v rozmezí 7,18 až 11,50 EUR na jeden typický kus velké bílé techniky představuje hrozbu, jež bude z trhu vytlačovat investice a odčerpávat tolik potřebný kapitál na vývoj zelenějších technologií. Definitivní podoba prováděcích aktů rozhodne o tom, zda bude CBAM skutečným štítem evropských výrobců spotřebičů, anebo jen břemenem, které se přidá k další administrativní zátěži. Ta nepochybně nemalým dílem přispěla k úpadku evropské produkce domácí techniky v posledních zhruba 20 letech. Jedna věc je uvádět v život vysoké ideály, kterým asi každý rozumí a vnímá je jako něco, k čemu společnost dříve či později dospěje i na globální úrovni. Evropa ale tlačí na pilu způsobem, který neodpovídá realitě, především realitě postpandemického světa sužovaného bujícími konflikty a americkým izolacionalismem. A přestože data o rostoucí průměrné teplotě napříč světem jsou nezpochybnitelným faktem, i když se je mnozí snaží bagatelizovat či popírat, nemůže být evropské zelené tažení vedeno tak, aby byla výsledkem kompletní destrukce průmyslové výroby na kontinentu. A řešením nepochybně není ani to, aby Evropa produkovala vše „zeleně“, zatímco výrobky ze „špinavé“ výroby mířily vesele na evropský trh. Proč Unie CBAM uvedla v život, když nemá dořešené tak elementární věci jako pokrytí hotových dovážených produktů a pak šije horkou jehlou seznamy, kam dá pračky a původně vynechá myčky, hlava nebere. S ohledem na úřednickou mašinerii a množství lidí, kteří se problematikou zabývají, jde o nepochopitelné diletantství. K tématu se v SELLu samozřejmě ještě vrátíme. Už v příštím čísle najdete rozhovor s Radkem Hacaperkou, generálním ředitelem sdružení výrobců domácích spotřebičů APPLiA CZ, kde bude uhlíkové clo jedním z hlavních témat. Lubor Jarkovský
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=