Interview

Roman Tvrzník: Kolektivní systémy musí být důsledněji kontrolovány, aby nedocházelo k neplnění zákonných povinností

Znovu se po zhruba roce setkáváme v rámci tradičního rozhovoru o aktuální situaci v oblasti zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení a samozřejmě činnosti kolektivního systému Elektrowin. Co považujete za nejdůležitější od našeho posledního sezení?

Událo se toho opravdu hodně. Nejzásadnější je určitě nová povinnost pro zpracovatele elektroodpadu v podobě certifikace potvrzující jejich způsobilost tento odpad zpracovávat. Dále to jsou nové povinnosti ve zpětném odběru baterií – Elektrowin v této oblasti úzce spolupracuje s kolektivním systémem Ecobat, který je jediným systémem s oprávněním sběru všech druhů baterií v Česku. Co myslím, že je důležité pro výrobce i pro Elektrowin, je fakt, že jsme nadále finančně stabilní a máme vytvořenou zákonem danou finanční rezervu, čímž se nemohou pochlubit všechny ostatní systémy. Výrobcům i prodejcům nabízíme zajímavé možnosti spolupráce jak v oblasti sběru, tak plnění aktivit v rámci takzvané společenské odpovědi firem (CSR).

Mluvil jste o změně v oblasti zpracování elektroodpadu. Od 1. července 2023 s ním mohou pracovat pouze zpracovatelé, kteří mají certifikaci o své odborné způsobilosti. Jaký to mělo dopad na výsledky ve sběru a zpracování za rok 2023?

Ano, všichni zpracovatelé odpadních elektrozařízení musí mít od zmíněného data certifikát potvrzující jejich odbornou způsobilost podle evropských standardů CENELEC. Tato změna je důležitým a správným krokem, ačkoliv musím podotknout, že kolektivní systém Elektrowin výrazně přispěl ke kultivaci zpracovatelského prostředí a už řadu let před loňským 1. červencem spolupracoval výhradně se zpracovateli, kteří tuto certifikaci měli, a loni a předloni navázal spolupráci i s dalšími nově certifikovanými zpracovateli. Pokud jde o čísla ve sběru, jsou za loňský rok rekordní. A jedním z důvodů je právě ona diskutovaná certifikace zpracovatelů elektrošrotu.

Můžete být konkrétnější? Kolik jste sebrali vysloužilého elektra? A o jaký jde nárůst v meziročním srovnání?

Sebrali jsme 64 tisíc tun, což představuje velmi vysoký nárůst o 16 % oproti roku 2022. Současně jde, a to bych chtěl zdůraznit, o nové maximum dosažené českým kolektivním systémem. Díky tomuto nárůstu jsme splnili i celkovou míru sběru, kterou zákon stanoví na 65 % z uvedení na trh v předchozích třech letech. Navíc jsme výrazně překročili i separátní míry sběru 65 % dané pro tři skupiny elektrozařízení s největším obsahem nebezpečných látek, kam patří zařízení pro tepelnou výměnu, jako je chlazení, klimatizace, tepelná čerpadla, a světelné zdroje. Zde jsme dosáhli více než 70 % a u obrazovek atakujeme dokonce 100 %. Je to sice nad rámec zákona, ale nesmíme zapomínat, že naším společným zájmem je ochrana a zlepšení životního prostředí. Jen pro doplnění, separátní cíle sběru pro vybrané skupiny jsou českou specialitou, která jde nad rámec evropské směrnice.

Vraťme se ještě zpět k tématu certifikace zpracovatelů. Získali ji všichni, kdo do loňského července elektroodpad zpracovávali?

Samozřejmě nikoliv. Ne všichni stávající zpracovatelé svoji odbornou způsobilost mohli prokázat auditorům. To se týká především firem, které historicky sbíraly především kovy. Samozřejmě ale odebíraly také elektrospotřebiče – jen ty s velkým podílem kovů, jako jsou sporáky, myčky, mikrovlnné trouby nebo pračky. Oproti tomu další zpracovatelé pojali certifikaci jako výzvu, pořídili si nové technologie a upravili svoje procesy tak, aby certifikát získali, což jim mimo jiné umožnilo zahájit spolupráci s námi.

Takže ani velmi staré mechanické pračky či sporáky už nemohou končit u zpracovatelů bez certifikátu?

Přesně tak. Odpadní elektrozařízení musí být předávána pouze a jen certifikovaným zpracovatelům. Ať už k nim míří přes kolektivní systémy, nebo jiné subjekty, které do zpětného odběru vstupují. Jelikož nemalá část odpadních elektrozařízení ještě počátkem minulého roku končila u necertifikovaných zpracovatelů, jejich „díl koláče“ připadl od července už pouze certifikovaným zpracovatelům. To je jedním z hlavních důvodů dosažení rekordních čísel za loňský rok.

Říkáte „jeden z důvodů“. Jaké jsou ty další?

Dalším důvodem je nárůst v naší stávající sběrné síti, která je smluvně vytvořena ve sběrných dvorech obcí a je doplněna o prodejce elektra, hasiče a další místa vytvořená například ve firmách. Důležité je zdůraznit, že máme vytvořeno veřejné místo ve všech obcích nad 2 000 obyvatel, což je parametr stanovený přímo v zákoně o výrobcích s ukončenou životností. Pro zajímavost – k dodržení zákonného parametru by stačila pouze tisícovka sběrných míst, Elektrowin jich má ovšem více než 12 000. Sběrnou síť průběžně doplňujeme, aby byla v souladu se zákonem, a nadále investujeme do sběrných prostředků – vlastníme více než 850 velkoobjemových kontejnerů o objemu 40 m3 a 2 500 klecí na malé spotřebiče o objemu 2 m3.

Jsou viditelné rozdíly v efektivitě sběru u jednotlivých typů spotřebičů?

Viditelné, a dokonce bych řekl, že citelné. Problémem a výzvou zůstává nadále zpětný odběr menších vysloužilých elektrospotřebičů. Když doslouží pračka, odvezete ji zpravidla do sběrného dvora nebo si ji převezme prodejce, když vám přiveze pračku novou. Ovšem otázkou zůstává, kdo odnese do příslušného kontejneru, neřkuli do sběrného dvora třeba porouchanou kulmu nebo rozbité dětské autíčko s pohonem na baterie… Zde už záleží hodně na dostatku informací, osvětě i ekologické výchově, a to již ve školách. Jinými slovy, lidé řeší to, co je velké a překáží jim v bytě. Tam se daří dostat spotřebič, kam skutečně patří. Jen tak do odpadu ho ani vyhodit nejde. Do popelnice ale často míří menší spotřebiče. Lidé ani nepřemýšlejí o tom, že by šlo toto elektro zpracovat. Změnit situaci musí naše informační kampaně, rozšiřování sběrné sítě a umísťování dalších klecí a kontejnerů, aby i ty nejmenší spotřebiče nekončily ve směsném odpadu.

Je to celkem logické. Velký spotřebič většinou rovnou odveze prodejce, když zákazníkovi doručí nově zakoupený model.

A nejen to. Jako významné hodnotím aktivity prodejců elektra, kteří mnohdy nejenže plní svoji povinnost danou zákonem a odvezou zdarma starý spotřebič stejného typu, ale jsou připraveni si převzít i další spotřebiče, které už v dané domácnosti dosloužily. Elektrowin prodejce k této aktivitě navíc finančně motivuje. Úspěšně spolupracujeme na tomto principu s více než 2 500 prodejnami. Pro nás i pro prodejce se jedná o výhodné řešení – my dostaneme kompletní spotřebič, ze kterého získáme maximum druhotných surovin. Prodejce si díky odměně od nás sníží svoje logistické náklady. Jen bych v této souvislosti upozornil, že zákon stanovuje stejnou povinnost jak kamenným prodejnám, tak i e-shopům, které vám spotřebič dovezou domů.

Loni se činnost kolektivních systémů a jejich financování dostaly po delší době do zpravodajských médií, byť přímo Elektrowinu se věc netýkala. Ani sektoru domácích spotřebičů. O co konkrétně šlo?

Asi máte na mysli kauzu společnosti REMA PV, která se točí okolo fotovoltaiky. Je to vlastně celkem prosté – REMA PV použila 250 milionů korun, které vybrala od několika tisíc provozovatelů fotovoltaických elektráren, v rozporu se zákonem. Zákon jasně stanoví, že zálohy uhrazené provozovateli fotovoltaických elektráren může kolektivní systém zhodnocovat pouze pořízením vysoce bonitních finančních instrumentů, především státních dluhopisů. Firma REMA PV ovšem svěřené zálohy vyvedla formou půjček spřízněným osobám a jejich osud je velmi nejistý. Pro provozovatele fotovoltaik to znamená strašák v podobě toho, že budou muset uhrazené příspěvky zaplatit ještě jednou, protože žádný jiný kolektivní systém nemůže financovat recyklaci něčeho, na co vybral prostředky někdo jiný.

Má to nějaký dopad na kolektivní systémy obecně?

Neřekl bych dopad, ale je zcela zjevné, že Ministerstvo životního prostředí podcenilo kontrolní činnost a připustilo, že se prostředky ztratily. Pokud se půjčené prostředky nenajdou, lze očekávat žaloby na stát kvůli nečinnosti. Pokud budou úspěšné, zaplatí vše daňoví poplatníci jen proto, že ministerstvo není buď dostatečně kompetentní, nebo prostě má priority někde jinde.