Poutavý příběh (znovuzrozené) italské značky Candy
Když v roce 1946 otevřel po tříleté válečné pauze své brány slavný milánský veletrh, šlo o důležitý impulz pro italský průmysl a výrazný symbol nového začátku. V plejádě produktových novinek nechyběl i jeden domácí spotřebič, jehož prezentace a následný úspěch se staly základem pro vznik dnes již světoznámé značky Candy. Řeč je samozřejmě o vůbec první italské pračce, která byla na Apeninském poloostrově navržena i vyráběna. Jelikož Candy letos prochází zásadní proměnou své image, s čímž se pojí také představení nového loga a kompletního nového sortimentu spotřebičů, rozhodli jsme se zmapovat její historii.
Je příznačné, že 78 let od představení vůbec první pračky, která nesla název Candy 50, proběhlo oznámení o zahájení nové kapitoly značky na stejném místě – na výstavišti v rámci milánského svátku designu. Na první poválečný ročník tehdy přijel i Eden Fumagalli se svými třemi syny Nisem, Enzem a Peppinem. Už rok předtím spatřil v jejich dílně v Monze světlo světa první prototyp pračky, který sestrojili Eden spolu s Nisem na základě návrhu Enza, který skončil během války jako zajatec ve Spojených státech, kde byl fascinován americkými modely praček a celkově tamním způsobem života. Není proto ani příliš překvapivé, že název Candy si Fumagalliové vypůjčili od slavného zpěváka Nata Kinga Colea z jeho stejnojmenné zamilované písně. Nešlo samozřejmě o pouhou fascinaci Amerikou, nýbrž i příjemně sladký zvuk a text skladby, který měl v kontextu s pračkou evokovat čistotu a bělost správně vypraného prádla. Rodina také cítila obrovský potenciál na italském trhu, protože spousta činností včetně praní musela být do té doby vykonávána manuálně. Popularita praček a dalších spotřebičů v Americe způsobila v tamních domácnostech hotovou technologickou revoluci. A tato revoluce měla již brzy dorazit do Evropy. A rodina Fumagalliů chtěla být u toho.
Jak souvisí Nat King Cole s Candy? Název značky vychází ze stejnojmenné písně slavného amerického zpěváka.
První pračka a následná sériová výroba
Zmiňovaný první model pračky Candy měl kulaté tělo, vrchní plnění, svislé míchadlo, nožičky a kapacitu na 3 kg prádla. Nechyběla ale ani kola pro snadný přesun, který byl nutný, protože vypouštění vody bylo potřeba provádět do umyvadla nebo vany. Bez lidské asistence se pračka tenkrát ještě neobešla. Na kompletní automatiku si museli zákazníci ještě zhruba deset let počkat. Přesto šlo nejen na italském trhu o zjevení a zájem o novinku byl obrovský. Na základě ohlasů a zkušeností uživatelek prototypu „50“ navrhl Niso Fumagalli několik konstrukčních a designových změn, takže kulatý design byl nahrazen hranatým tvarem. Tato pračka zamířila v roce 1948 do sériové výroby pod názvem „Model 45“. A zde se začal definitivně psát jeden z velkých úspěchů italského designu a elektrotechnického průmyslu.
Vůbec první pračka italské výroby – Candy 50.
Vstup do světa automatiky
Už o necelých deset let později přišla firma se svou první poloautomatickou pračkou Bi-Matic s funkčním odstřeďováním a v roce 1958 pak dokonce s prvním plně automatickým modelem „Automatic“ s protipohybovým a protihlukovým odpružením. Nechybělo ani odstřeďování, termostat a nabídka programů praní. V podstatě se tak již jednalo o základ moderní pračky, jak ji známe dnes. Design se samozřejmě nadále držel vrchního plnění, které bylo pro Candy dlouhé roky standardem. Ostatně tato značka patří dodnes mezi přední dodavatele vrchem plněných modelů.
Úspěch firmy s sebou nesl pochopitelně nutnost investic do jejího zázemí. Vedle první expanze do zahraničí (Francie v roce 1955) šlo především o přesun do nového sídla v Brugheriu, které dodnes slouží svému účelu. Práce na stavbě kanceláří a moderní továrny v areálu o velikosti 280 tisíc m² byly zahájeny už koncem padesátých let. Slavnostní otevření pak proběhlo v roce 1961. Výroba, v níž se již přešlo z řemeslné na průmyslovou produkci po vzoru americké automobilky Ford, dosahovala tehdy kapacity až 380 kusů praček denně.
Od šedesátých let byl u Candy patrný rozvoj její marketingové komunikace a cíl prosadit ji na domácím i zahraničích trzích jako dodavatele vysoce kvalitních, moderních a cenově dostupných praček. Rodina zakladatelů si byla vědoma potřeby produkty adekvátně prezentovat, protože realitou evropského trhu bylo, že pračky na rozdíl od lednic pronikaly do domácností výrazně pomalejším tempem. V Itálii byly důvody jak socioekonomické, tak praktické – pomalá elektrifikace a neméně pomalé budování vodovodní sítě.
Prezentace nových praček na jednom z italských veletrhů v roce 1960.
Rozšiřování portfolia
Od poloviny šedesátých let přitom začala firma pronikat také do dalších produktových kategorií. V roce 1966 přišla například s novinkou nazvanou Stipomatic, což byla automatická myčka nádobí s oddělenými koši pro hrnce a talíře.
Větší roli postupně hrál design výrobků, které byly dlouho pouhými mechanickými pomocníky. Aby v domácnosti nepůsobily rušivě a příliš technicky, si dala firma jako cíl již během šedesátých let. Zaměstnala proto designéry, jejichž úkolem bylo jednak učinit spotřebiče na pohled příjemnější a jednak dát značce jasný designový rukopis.
Vývojové a výzkumné středisko Candy v Brugheriu, 1968.
80. a 90. léta ve znamení akvizic
Z pohledu obchodní síly dosáhla Candy vrcholu v posledních dvou dekádách 20. století, kdy po éře expanzí na zahraniční trhy a překotném průmyslovém rozvoji sedmdesátých let nastala fáze akvizic. První vlaštovky v oblasti akvírování přitom vyslala již na začátku sedmdesátých let – nejprve získala firmu Kelvinator se specializací na chladicí techniku a následně La Sovrana, která vyráběla sporáky. Nejdůležitější nákupy ovšem přišly až v osmdesátých a devadesátých letech – Zerowatt, Gasfire, Rosières, Mayc-Otsein a v neposlední řadě Hoover, který byl začleněn do portfolia v roce 1995. Po roce 2000 pak přišly také akvizice mimo evropský kontinent.
Pračka Hoover Vision, model z roku 2001.
Konektivita a přípravy na prodej
Z hospodářské recese, která měla své kořeny v americké hypoteční krizi z července a srpna 2007, vyšla nemalá část evropských výrobců domácích spotřebičů oslabena. Dynamicky se rozvíjející asijské technologické firmy vycítily svou šanci. Nejprve ty korejské a záhy také čínské (tématu se podrobněji věnujeme v článku o prodeji firmy Teka čínskému gigantu Midea na str. 54). Asijci začali mohutně investovat do komunikace a postupně přepisovali grafy podílů na trhu – tradiční výrobci včetně Candy se ocitli pod nemalým tlakem nové agresivní konkurence. Jednoznačně se začalo ukazovat, že digitalizaci do té doby čistě mechanických spotřebičů mnohé z nich nezvládnou.
Candy se rozhodla bojovat a začala během druhého desetiletí nového tisíciletí překotně zavádět funkci konektivity a smart prvků u svých spotřebičů. Uživatelské zkušenosti s aplikací a moderními prvky ovšem nebyly nejlepší. S rychlým vývojem v oblasti smartphonů a softwarových platforem se nedařilo Italům držet krok. Navzdory jistým nedostatkům smart funkcí se Candy podařilo na trhu získat image modernizované a trendy firmy, která nezůstala trčet někde v minulosti. Naopak, do éry konektivity vstoupila na jejím úplném začátku. To při zpětném pohledu sehrálo nepochybně nemalou roli v její atraktivitě při jejím prodeji čínskému Haieru v roce 2018.
Haier začal po převzetí Candy Hoover investovat do nových výrobních závodů v Evropě či její blízkosti. Fotka z naší předloňské návštěvy produkce lednic v Rumunsku.
Nová éra s čínským kapitálem a technologickým fondem
Ačkoliv z pohledu marketingového a komunikačního nebyl na trhu vnímán prodej tradičního výrobce vlastněného nadále rodinou zakladatelů čínskému korporátu příliš pozitivně, faktem je, že pro Candy byl záchranou. Dovolíme si spekulovat, že covidovou a následnou válečnou krizi s problémy v logistice, dostupností komponent a prudce rostoucími náklady v celém výrobním a distribučním řetězci by původní Candy nepřežila.
Obrovský příliv zahraničního kapitálu byl pro italskou firmu a její značky doslova živou vodou. A nejen kapitál. Lví podíl na zatraktivnění jejích výrobků hraje také přístup k moderním technologiím z dílny Haieru. Například rozdíl v kvalitě, stabilitě a funkčnosti mobilních aplikací lze označit dokonce za propastný.
Nedávné odhalení nového loga Candy a kompletně nového portfolia, v němž mají nepřekvapivě všechny spotřebiče konektivitu a chlubí se modernějším designem i vyšší kvalitou dílenského zpracování, bylo důležitým milníkem v historii této tradiční italské značky. Již během letošního léta dorazí první nové produkty také na český a slovenský trh. Proces obměny katalogu bude samozřejmě dlouhodobější. Marketingové a komunikační aktivity představující novou tvář Candy spustí Haier v tuzemsku již v září. Profesionálům z oboru prezentuje v aktuálním čísle nové vestavné spotřebiče. V další fázi se trh dočká inovovaného sortimentu chlazení, kde se technologická základna firmy Haier promítne do výbavy i funkcí. To v zásadě platí pro všechny novinky.
Pokud jde o Candy jako značku, sympatické nepochybně je, že se nový vlastník nesnaží její identitu přepsat, spíše rozvinout. Dát jí nový impuls a stavět na základech, jež vznikly ve čtyřicátých letech v jedné obyčejné dílně v italské Monze.
Takto budou vypadat chystané pračky Candy. Moderní a čistý design kopíruje aktuální trendy a u zákazníků bude mít velmi pravděpodobně úspěch.
Autor: Lubor Jarkovský
